Mnoho odborníků říká, že v dnešním světě již není natolik podstatné rozdělení na pravici a levici, ale spíš na konzervatismus a liberalismus. Pojďme se krátce zamyslet nad tím, jestli se jedna fronta ideologického souboje konzerv a liberálů odehrává i ve světě královské hry. Oba pojmy mají samozřejmě obrovské významové rozpětí, nejdřív si tedy ujasněme, o čem se bavíme. Pro potřeby tohoto článku zjednodušíme konzervatismus na názorový proud, který bojuje za zachování statusu quo, je proti velkým změnám a dává důraz na tradici. Liberalismus bude pro nás opakem, je to názorový proud, který vítá modernizaci, inovace a nebojí se velkých změn.

Nejznámějším liberálem ve světě šachu je bezpochyby Magnus Carlsen. Ten se už mockrát nechal slyšet, že považuje klasický šach za nudný, stresující a zastaralý. Nejen, že přestal usilovat o titul mistra světa, ale zanevřel i na klasický šach jako takový. Jediný turnaj, který v něm odehraje, je jeho domácí Norway Chess. Místo toho hraje všechno možné: hraje turnaje v rapidu i v bleskovém šachu, online i naživo. Hraje turnaje ve Fischerově šachu či nedávno v nové Casablanské variantě, která spočívá v tom, že se partie rozehraje z nějaké rovné ale dynamické pozice. Zkrátka hraje turnaje, které se hrají buď v rychlém šachu, nebo v jiné neprozkoumané variantě hry. Je toho názoru, že klasický šach musí radikálně snížit tempo, aby byl zajímavý a dokázal přežít v dnešní době. Tyto postoje jsou podle mého názoru zosobněním šachového liberalismu v dnešní době.

Naproti tomu můžeme uvést třeba někoho jako je Caruana, který hraje převážně turnaje v klasickém šachu a současné tempo (většinou 90+30+30) považuje za adekvátní. Jeho pohled by tedy byl na škále mnohem blíže konzervatismu.

Na jednom z nedávných turnajů přenášených online se objevila novinka: diváci viděli na obrazovce srdeční tep hráčů. Mohli tak pozorovat, kdo je jak moc nervózní, a kdo naopak klidný. Liberál bude pravděpodobně tuto inovaci chválit jako zajímavé ozvláštnění hry, naopak konzervativec bude spíš toho názoru, že je to pěkná blbost a hráči mají právo na soukromí, pokud jde o jejich tělesné funkce.

Liberál bude méně kritický k faktu, že se zápas o titul mistra světa rozhoduje v rapidovém či bleskovém tie-breaku. Je to prostě dnešní doba. To pro konzervativce se bude asi jednat o naprostý nesmysl, který tento titul skoro degraduje.

Liberálové budou milovat armageddon jakožto způsob rozhodnutí zápasů či turnajů. Konzervativec bude armageddon považovat spíš za špatný vtip než regulérní rozhodnutí.

Největší liberálové budou i na těch nejprestižnějších akcích proti dress codu. Jestli chce někdo hrát na Turnaji kandidátů v šortkách, tak proč ne? Pro konzervativce to bude nemyslitelné.

Liberál bude spíš pro, aby měly ženy v ženských kategoriích stejné odměny jako v kategorii OPEN, tak jako tomu je třeba na blížícím se Norway Chess. Konzervativec bude spíš toho názoru, že je to nespravedlivé, protože pokud by ženy byly stejně dobré, mohly by přece taky hrát v kategorii OPEN s Magnusem a spol. Jenže nemají stejnou úroveň, tak proč by měly brát stejné peníze?

Vidíme tedy, že i ve světě šachu máme otázky, které se dají dobře chápat v kontextu souboje liberalismus vs konzervatismus.

A jak to máte vy? Jste spíš šachový liberál nebo konzervativec? Podělte se o tom v kometářích