José Raúl Capablanca

Mistr světa 1921 – 1927, vítěz zápasu o titul 1921

Žebříček Chessmetrics: Byl světovou jedničkou celkem 85 měsíců (57 nejdéle v řadě) mezi lety 1914 a 1937.

Turnajová kariéra: Vítěz 16 super-turnajů:

7x vítěz New York Chess Tournament

2x vítěz Hastings Chess Congress

San Sebastián 1911

Notingham 1936

a několik dalších…

Zápasy: Kromě zápasu s Aljechinem vyhrál všechny zápasy, kterých se zúčastnil. Mezi jeho slovutné soupeře patřili Marshall, Mieses, Lasker, Tartakower a Euwe.

Šachové olympiády: Zlatá individuální medaile na první šachovnici

Čím si to zasloužil:

Třetí mistr světa José Raúl Capablanca byl jeden z největších přirozených talentů, jakého kdy šachy viděly. Exceloval v koncovkách a měl dar pro poziční hru. Jeho styl ovlivnil pozdější mistry světa Karpova a Kramnika.

Jeho podivuhodný přirozený talent se ukázal hned při jeho první účasti na silném super-turnaji – v San Sebastiánu 1911. Do turnaje vstupoval jako neznámý mladý hráč a odcházel jako vítěz před takovými legendami jako byli Rubinstein, Vidmar, Marshall, Tarrasch, Nimcovič, Schlechter, Maroczy, Janowski…

Toto nečekané vítězství mu otevřelo dveře do dalších silných turnajů a již před první světovou válkou byl José považován za jednoho z nejlepších hráčů na světě. Zpětně vypočítané žebříčky ho taky poprvé řadí na první místo světa právě už do roku 1914 a naposledy o více než dvacet let později v roce 1937.

Během první světové války se mezinárodní šachy hlavně v Evropě zastavily, ale Capablanca byl schopen hrát a vyhrávat turnaje alespoň v Americe. Mezi lety 1916-1924 byl Capablanca neporažen v soutěžním šachu – hrál sice méně partií než by hráč jeho formátu hrál během osmi let dnes, ale i tak je to úžasná série. Capablancova série čítala 40 výher a 23 remíz. Hrál tedy 63 partií – pro zajímavost Fabiano Caruana hrál 64 partií pouze během kalendářního roku 2025, což je zajímavé srovnání.

Capablancova série obsahovala i zápas o titul mistra světa s Laskerem v roce 1921. Po konci války Capablanca na základě svých výsledků vyzval mistra světa na souboj a nakonec se byli schopni dohodnout na podmínkách. Mladší a v té době již silnější Kubánec slavného Němce porazil jednoznačně a stal se třetím mistrem světa.

Během následujících šesti let neobhajoval titul, ale na turnajích dokazoval své postavení nejlepšího hráče na světě. Mezi jeho velké triumfy patří například turnaj v New Yorku 1927 před Aljechinem, Nimcovičem, Vidmarem, Spielmannem a Marshallem. Ale ještě ten samý rok přišel nečekaný pád na dno. Na podzim se v Buenos Aires Capablanca utkal s Aljechinem o titul mistra světa a navzdory papírovým předpokladům zápas prohrál 3:6 (=25).

Tento zápas způsobil přelom na šachové scéně – najednou to nebyl Capablanca, kdo dominoval na turnajích ale Aljechin. Ruský mistr se po zisku titulu stal minimálně stejně neporazitelným, jako byl před zápasem Capablanca. Ten sice taky nepřestal vyhrávat turnaje, ale Aljechin vyhrával více. Navíc Aljechin a Capablanca se po jejich zápasu nesnášeli a oba odmítli startovat na turnaji, kde bude hrát i ten druhý. Pro organizátory bylo přirozeně lákavější mít na turnaji současného mistra světa a tak byl Capablanca čím dál méně vidět, až v roce 1931 přestal šachy hrát. Capablanca se před tím pokoušel domluvit s Aljechinem odvetný zápas, ten však požadoval splnění stejných podmínek jaké si kladl Capablanca a ten i kvůli celosvětové finanční krizi po krachu burzy v New Yorku nebyl schopný sehnat peníze. Možná i tato frustrace přispěla k jeho přerušení kariéry.

V roce 1934 se však do šachového kolotoče vrátil, neboť v sobě našel nové odhodlání. A opět se postupně propracoval mezi elitu. V roce 1936 dosáhl svého posledního velikého úspěchu – na super-turnaji v Nottinghamu se poprvé od zápasu o titul 1927 utkal s Aljechinem a porazil ho, nakonec se dělil o první místo s Botvinnikem před plejádou hvězd – kromě Aljechina startoval také úřadující mistr světa Euwe, Lasker (pro něj to byl poslední turnaj), Fine, Reshevsky, Flohr, Vidmar, Bogoljubow a další. Bylo jasné, že Capablanca je zpět a v té době se taky podle historických žebříčků krátce vrátil na první místo světa.

Na to, aby si vynutil další šanci stát se světovým šampionem, to už ale nestačilo. Nastoupila nová generace hráčů – Keres, Botvinnik, Fine – a generace Aljechina a Capablancy už pomalu vyklízela pozice. Naplno to ukázal turnaj AVRO 1938, kde se utkalo osm nejlepších hráčů světa. Zvítězil Keres a Capablanca s Aljechinem skončili vzadu. Capablanca v té době taky začal mít vážné zdravotní problémy související s vysokým tlakem a navíc další rok vypukla Druhá světová válka. Tyto faktory způsobily definitivní konec ambicí Capablancy na návrat na šachový trůn. Přes to, když v roce 1942 v pouhých 53 letech zemřel, způsobilo to v šachové komunitě šok. Jeho předchůdce na trůně Lasker zemřel pouhý rok před tím a to byl o dvacet let starší.

Capablanca je dnes obecně považován za jednoho z největších šachistů historie.

Nejlepší partie:

Jose Raul Capablanca vs Frank Marshall

New York 1918