Wilhelm Steinitz

Mistr světa 1886 – 1894, vítěz čtyř zápasů o titul (1886, 1889, 1890, 1892)

Žebříček Chessmetrics: světová jednička celkem 174 měsíců (čtrnáct let) mezi lety 1866 a 1890.

Turnajová kariéra: vítěz pěti super-turnajů:

Vídeň 1873, Vídeň 1882

Londýn 1872, New York 1894

Dublin 1865

Zápasová kariéra před 1886: Steinitz vs Dubois 5:3 (=1)

        Steinitz vs Anderssen 8:6

      Steinitz vs Bird 7:5 (=5)

      Steinitz vs Zukertort (1872): 7:1 (=4)

      Steinitz vs Blackburne 7:0

      Steinitz vs Mackenzie 3:1 (=2)

a mnoho dalších. Mezi lety 1862 – 1894 v zápasech zcela neporažen.

Čím si to zasloužil:

Wilhelm Steinitz se narodil v Praze v době Rakouského císařství, většinu života žil v Anglii a nakonec se přestěhoval za oceán a dožil v New Yorku. Přestože byl o rok starší než Američan Morphy a byli tedy vrstevníci, nikdy se neutkali za šachovnicí. Morphy byl šachový meteor, který zhasnul dřív, než se Steinitz stihl zapojit do mezinárodního šachového dění. To se mu povedlo kolem roku 1860 a jeho první významný turnaj byl Londýn 1862, kde skončil šestý.

Jeho velkou silou v začátcích kariéry byly spíše zápasy než turnaje. V šedesátých letech postupně porazil v zápasech většinu tehdejších elitních hráčů – Anderssena, Blackburna, Zukertorta, Birda a další. V té době hrál stejným stylem, jaký byl v té době v kurzu a jakým se proslavila většina tehdejších mistrů – romantickým stylem plným obětí a kombinací. Sedmdesátá léta mu už konečně kromě zápasových úspěchů přinesla i turnajové tituly a Steinitz byl všeobecně považován za nejlepšího šachistu světa. Nejdůležitější byl super-turnaj ve Vídni v roce 1973, kde Steinitz představil světu své nové pojetí šachové hry založené na pozičních principech. Prohlásil například, že nepřipravený útok uspěje jen díky špatné obraně. Jeho myšlenky se nejprve nesetkaly s pochopením kolegů, ale test času dokázal jejich správnost. Už turnaj ve Vídni skončil úspěchem – na prvním místě se umístili Steinitz a Blackburne. Následoval mini-zápas mezi těmito dvěma hráči o první místo a Steinitz v něm byl silnější. Za nimi skončili Anderssen, Paulsen, Rosenthal a další.

Po roce 1873 se Steinitz téměř na dekádu odmlčel a vydělával si psaním šachových sloupků, simultánkami a exhibicemi šachu naslepo. Protože si před tím svými výsledky získal pověst nejlepšího hráče světa, dokázal si takhle slušně vydělat na živobytí. Mezitím mu ale dorostla nová skupina ambiciózních konkurentů. Hráči jako Anderssen či Paulsen byli pryč, místo nich se na scéně objevil Tarrach, Zukertort nebo Čigorin. Jejich výsledky a neaktivita Steinitze postupně přiměla šachovou veřejnost zpochybňovat postavení již pomalu stárnoucího šachisty jakožto nejlepšího hráče světa. A tak se na začátku osmdesátých let Wilhelm vrátil do soutěžního šachu a hned vyhrál velký turnaj ve Vídni v roce 1882. Jeho principy poziční hry už byly v té době víc všeobecně přijímané a ostatní hráči je přejali a dále vyvíjeli.

Největší hrozbou se ukázal být Johannes Zukertort, který vyhrál velký turnaj v Londýně 1883 před Steinitzem, Blackburnem, Čigorinem a dalšími. Steinitz a Zukertort se tedy v té době střídali v turnajových triumfech a nikdo nebyl schopen říct, který z mužů je opravdu nejlepší na světě. A tehdy spolu začali oba muži vyjednávat o šachovém zápase, který by beze vší pochybnosti určil, kdo je nejlepším hráčem světa. Tento hráč by získal titul mistra světa v šachu. Steinitz a Zukertort dokázali sjednat podmínky, sehnat peníze a roku 1886 – celé tři roky po onom velkém londýnském turnaji – konečně zasedli proti sobě v zápase, kterým započala tradice přetrvávající až do dnešních dnů.

Zápas se hrál od ledna do března 1886 v New Yorku, St. Louis a New Orleans. Zukertort měl vynikající start, ale Steinitzovi patřil závěr a nakonec triumfoval 10:5 (=5) a stal se prvním mistrem světa v šachu. V padesáti letech se tak ocitl na vrcholu kariéry.

Titul dokázal třikrát v zápasech obhájit – dvakrát proti Čigorinovi a jednou proti Gunsbergovi. Až v roce 1894 byl nad jeho síly Emanuel Lasker, který byl o více než třicet let mladší. Tento věkový rozdíl je dodnes největší mezi dvěma hráči bojujícími o titul mistra světa v historii. Ztráta titulu jako by Steinitzovi nakrátko vlila krev do žil. Začal se opět účastnit turnajů, vyhrál další turnaj v New Yorku a v dalších skončil na předních místech. V Hastingsu 1895 zahrál jednu ze svých nejlepších partií, která dostala cenu za krásu. O rok později prohrál odvetný zápas s Laskerem a potom už i jeho turnajové výsledky šly strmě dolů s tím, jak se zhoršovalo i jeho zdraví. Zemřel v roce 1900 v New Yorku.

Nejlepší partie:

Wilhelm Steinitz vs Curt von Bardeleben

Hastings 1895