Garri Kasparov

Mistr světa 1985 – 2000, 6x vítěz zápasu o titul (1985, 1986, 1987, 1990, 1993, 1995)

Druhé nejvyšší Elo historie: 2851

Žebříček: Světová jednička téměř nepřetržitě přes 20 let 1984 – 2005, celkem 255 měsíců

Turnajová kariéra: 44 vítězství v super-turnajích:

Zápasy kandidátů 1983-1984

9x vítěz Linares Chess Tournament

3x vítěz Tata Steel Masters, Novgorod Chess Tournament, Tilburg Chess Tournament, Amsterdam Chess Tournament

2x vítěz Mistrovství SSSR, 1x vítěz Mistrovství Ruska

a mnoho dalších…

Šachové Olympiády: 8 zlatých týmových medailí, individuální čtyři zlaté medaile, jedna stříbrná, dvě bronzové

Čím si to zasloužil:

Vážení čtenáři, dovolte mi vám, co jste se mnou došli až do cíle této série, z celého srdce poděkovat za vaši přízeň. Rok 2025 je u konce a s ním i naše série. Vím, že spoustu z vás nesouhlasí s některými mými rozhodnutími, metodami či názory. Věřím však, že i přesto jste se u série dobře bavili, něco nového se dozvěděli a případně jste si sami udělali či upravili názor na nejlepší hráče historie. Bez dalších řečí bych vám nyní rád představil hráče, kterého osobně považuji za největšího šachistu historie.

Jak už jste asi od včerejška tušili, je to Garri Kasparov. Hráč, který byl dvacet let světovou jedničkou, patnáct let mistrem světa, šestkrát titul mistra světa vyhrál v zápase, vyhrál přes 40 super-turnajů, patnáct medailí z šachových olympiád, dosáhl na druhé nejvyšší FIDE Elo v historii měření (2851) a měl maximální náskok úctyhodných 82 bodů na druhého hráče žebříčku (méně než Fischer, ale více než Carlsen nebo Karpov). Taky je to hráč, který v určitém období vyhrál doslova každý turnaj, kam přijel – drží sérii 15 vítězství na elitních turnajích v řadě za sebou. Toto číslo nám ukazuje, nejen jak moc byl dominantní, ale taky jak v tom byl konzistentní.

Proč jsem si vybral jako nejlepšího právě Kasparova a ne Carlsena nebo Fischera? Všichni tři mají na své straně některé argumenty, proč právě oni jsou těmi nej. Fischer byl nejvíce dominantním mistrem světa herně, výsledkově i ratingově, ale jeho dominance měla krátkého trvání a tím pádem celkový soupis jeho úspěchů je menší. Carlsen dosáhl na nejvyšší rating a vyhrál nepatrně více super-turnajů než Kasparov (nejvíc jich však ale vyhrál Karpov). Nicméně Kasparov byl mistrem světa nejdéle z těch tří, získal titul v zápase nejvíce krát z těch tří, byl světovou jedničkou nejdéle z těch tří a jeho dominance na turnajích byla dle mého nejlepší z těch tří. Kasparov na turnajích nedominoval jako Fischer, že by je vyhrál se 100% skóre. Ale zkrátka je vyhrál a to konzistentně po mnohem delší dobu než Fischer. A v tomto předčí i Carlsena, který byl sice sám dominantní dlouho a hodně, ale výkonnostní a výsledkový náskok, který měl hlavně v devadesátých letech nad svými soupeři Kasparov, byl větší a delší.

Ovšem hlavní důvod uvedu až nyní a je následující. Fischer i Carlsen se za různých okolností a z různých důvodů vzdali titulu mistra světa a odešli nebo odcházejí i z klasického šachu jako takového – oba ve věku, ve kterém by mohli dokázat ještě mnoho věcí. Od GOATa si představuji jiný přístup. A Kasparov toto splňuje, dokonce více než to. Co jsem totiž na Kasparovovi ocenil a co ho v mých očích zařadilo na první místo, je jeho konečný triumf v největší rivalitě šachových dějin s Karpovem. Fischer ani Carlsen ve své nejlepší době neměli sobě rovného rivala, jednoho z top pěti hráčů historie, kterého museli překonat. Kasparov ho měl. Aby dosáhl svých úspěchů, musel vybojovat gigantický souboj o titul mistra světa rozdělený do pěti částí s Karpovem a dokázal to – a to byl ten poslední dílek skládačky, který ho v mých očích řadí na první místo. Omlouvám se, jestli jsem tím zklamal některé fanoušky Magnuse Carlsena, ale osobně mám i dojem, že když lidé mluví o Magnusovi jako nejlepším hráči historie, tak často argumentují jeho univerzálností v časových kontrolách a že je nejlepší nejen v klasickém šachu, ale i rapidu či blesku. S tím by se dalo souhlasit, ale tato série pojednává pouze o klasickém šachu a v něm je pro mě největším z největších Kasparov.

Pro Kasparova všechno opravdu začalo na super-turnaji v Banja Luce 1979, během kterého oslavil šestnácté narozeniny. Byl to první super-turnaj, kterého se kdy zúčastnil a byl ještě prakticky neznámý. V turnaji hrál na divokou kartu díky svému předchozímu dobrému výsledku na Mistrovství SSSR. K naprostému šoku všech zúčastněných turnaj vyhrál s náskokem dvou bodů a v tu chvíli málokdo pochyboval, že byl právě k vidění začátek kariéry budoucího šampiona.

V dalších letech dál vyhrával silné turnaje, v sedmnácti letech se dostal do top 10, v osmnácti do top 5 a v devatenácti letech – v roce 1982 – se stal světovou dvojkou za Karpovem. Během tří let se vypracoval z naprosto neznámého začínajícího hráče až po absolutní hvězdu a to mu stále nebylo ani dvacet. Mezi jeho vítězství na turnajích patřil i interzonální turnaj, díky kterému se hned na první pokus dostal do Zápasů kandidátů. V nich si počínal suverénně, když nedal větší šanci Beljavskému, Korčnému ani ex-mistru světa Smyslovovi. Kvalifikoval se tak na zápas o titul mistra světa. Ještě před začátkem zápasu v roce 1984 stal světovou jedničkou. Od té doby před sebe Karpova pustil už jen jednou na část roku 1985.

Asi málokdo mohl tušit, že Karpov a Kasparov sehrají pět zápasů o titul v řadě, během kterých odehrají 144 partií (konečné skóre 21:19 (=104) pro Kasparova). První zápas o titul, který začal roku 1984, se hrál do šesti vítězství. Dodnes zůstává a už navždy zůstane nejdelším zápasem dějin. Karpov se v jednu chvíli dostal už do vedení 5:0! Ale ono šesté vítězství ne a ne přijít, rekordní série remíz způsobily obrovskou únavu, nicméně mladší Kasparov měl v tomto výhodu. Zápas trval už skoro půl roku, když snížil na 3:5. Potom však byl pro vyčerpání obou hráčů prezidentem FIDE přerušen a anulován navzdory protestům obou hráčů. Po půl roce se měl hrát nový zápas tentokrát na fixní počet 24 partií. Karpov měl jako kompenzaci za vedení 5:3 právo na odvetný zápas v případě ztráty titulu.

V druhé polovině roku 1985 se hrál tedy druhý zápas. Před posledním kolem měl Kasparov náskok jednoho bodu, Karpov potřeboval výhru, aby srovnal a obhájil titul. V dramatické partii to však byl nakonec on kdo udělal chybu a Kasparov vyhrál 13:11. Stal se tak třináctým a v té době nejmladším mistrem světa. Hned další rok, 1986, se však musel hrát slíbený odvetný zápas. Kasparov porazil Karpova nejtěsnějším možným skóre 12,5:11,5. Hned další rok, 1987, měl vyvrcholit další tříletý cyklus mistrovství světa (1978, 1981, 1984, 1987 atd…) a Karpov kvůli svým zápasům s Kasparovem dostal výhodu a byl nasazen až do finálového kandidátského zápasu s vítězem předchozího turnaje. Turnaj vyhrál Sokolov a Karpov ho bez problému porazil. Na podzim tak Karpov a Kasparov odehráli čtvrtý souboj o titul během čtyř let. A asi ten nejpamátnější. Karpov vyhrál předposlední partii a ujal se vedení, Kasparov musel vyhrát v poslední partii, aby srovnal a obhájil titul. Byla to stejná situace jako v roce 1985, akorát naopak. A Kasparov dokázal to, co tehdy Karpov nezvládl. Partii vyhrál, srovnal zápas na 12:12 a obhájil titul. Další tříletý cyklus Mistrovství světa již proběhl klasicky a Karpov se dokázal znovu kvalifikovat do zápasu. V roce 1990 tak odehráli s Kasparovem pátý a poslední zápas. Kasparov vyhrál 12,5:11,5. Když Karpov padl v semifinále dalšího cyklu Zápasů kandidátů, znamenalo to konec éry. Kasparov byl šachovým králem.

Byl to právě tento cyklus, během kterého se rozkmotřil s FIDE a založil vlastní šachovou asociaci PCA. Šachy měly dva mistry světa od roku 1993 do roku 2006. Pod PCA Kasparov obhájil titul mistra světa dvakrát, v roce 1993 proti Shortovi a 1995 proti Anandovi. Ztratil ho překvapivě v zápase s Kramnikem v roce 2000 – určitě nejvíc překvapivá a bolestná prohra jeho kariéry. I po ztrátě titulu byl ale Kasparov nejlepším hráčem světa a vyhrával turnaje. Byl zkrátka výjimečný. Když v roce 2005 po turnaji v Linares (který taky vyhrál) ukončil kariéru ve 42 letech, tak byl stále světovou jedničkou. Být nejlepším po čtyřicítce v době moderního šachu je něco velmi výjimečného. Po konci šachové kariéry Kasparov asi rok trénoval Carlsena, ale hlavně se vrhl do politiky, kde se z něj stal jeden z předních kritiků režimu Vladimira Putina.

Garri Kasparov se dnes sem tam objeví jako komentátor nebo čestný host na některém z elitních turnajů. Vždy, když je přítomen, vznáší se kolem něj aura dávných úspěchů. S Karpovem se již usmířili. V době vzájemných zápasů byli na nože, ale to je už pryč. Šachy jsou nakonec jenom (byť krásná) hra.

Přeji vám všem, milí čtenáři, šťastný rok 2026.

Miroslav Janeček

Nejlepší partie:

Garri Kasparov vs Veselin Topalov

Tata Steel Masters 1999