Elo systém byl v šachu zaveden v sedmdesátých letech za naprosto odlišných podmínek oproti tomu, jak funguje dnes. Tehdy byl nejnižší možný rating 2200 a dosáhlo na něj jen malé procento hráčů. FIDE počítala s tím, že Elo budou mít pouze profesionální, polo-profesionální a ti nejlepší závodní hráči. Tato skupina hráčů byla tehdy malá a homogenní ve smyslu, že všichni tito hráči často hráli mezinárodní turnaje a soutěže, na kterých měřili síly se soupeři z různých koutů světa. To platilo a stále platí zejména pro světovou špičku. S tím, jak se z Ela postupně stala běžná věc pro všechny závodní hráče na světě, došlo k efektu, který FIDE nemohla předvídat a který zejména dnes po pandemii koronaviru vrhá stín na celý ratingový systém.

Původně jedna homogenní skupina hráčů s Elo ratingem se rozrostla na nespočet menších takových skupin pod jednotlivými státními šachovými federacemi. Podle statistik FIDE za rok 2025 více než 80% partií se zápočtem na FIDE Elo se hrálo mezi hráči ze stejné federace – mezi krajany. Tento efekt dlouhodobě znamená izolaci jednotlivých hráčských skupin v rámci federací. Nedostatečné měření sil s hráči z jiných federací znamená, že stejný rating může v různých zemích znamenat různou sílu. V každé federaci je jiná konkurence a jiný počet hráčů, jiný způsob tréninku a jiné tempo zlepšování. Když hráči v jedné federaci hrají pouze  mezi sebou, jejich Elo tak odpovídá doopravdy pouze jejich síle relativně k jejich krajanům, ale ne v mezinárodním srovnání. Elo systém, který byl původně navržen pro homogenní skupinu hráčů, tak částečně přestává plnit svou roli.

Tento efekt zvýraznila koronavirová pandemie, během které mnoho zejména mladých hráčů zásadně zlepšilo svou úroveň, ale neměli kde nahrát Elo – dnes každý ví, že hrát například s mladým Indem nebo mladým Číňanem je velmi obtížné, protože jejich úroveň naprosto neodpovídá jejich ratingu v evropském kontextu.

Hráči z Indie a obecně asijských zemí jsou tak dnes obecně podhodnoceni v mezinárodním srovnání. To není jen jakási teoretická myšlenka, ale koncept, který se statisticky projevuje napříč úrovněmi při partiích, kdy proti sobě sedí hráči z různých federací. Tito hráči (hrající mezinárodní soutěže) vlastně fungují jako jakési mosty mezi jednotlivými federacemi, přičemž v těchto partiích dochází ke korekci v rámci systému. Autor článku, o který se opírám, si dal tu práci prozkoumat statistiky partií započtených na FIDE a seřadil země podle toho, jak se Elo rating jejich hráčů průměrně mění po kolizi s hráči jiné federace. Vzorek byl 200 000 partií z roku 2025 a sledovaný údaj byl rozdíl Ela a průměrného výkonu hráčů z dané země v partiích proti mezinárodní opozici. Na prvním místě se umístil Vietnam, jehož hráči měli výkon proti mezinárodní opozici lepší o více než 100 Elo-bodů. V těsném závěsu následuje Čína, Uzbekistán a další asijské země včetně Indie. Obecně nevíce připisují hráči z Asie. V plusu jsou také často hráči ze Severní Ameriky a z našich končin z Ukrajiny a Polska. Záporná čísla pak mají země Latinské Ameriky a zejména Evropa. Hráči z Evropy při utkáních s mezinárodní opozicí nejvíce ztrácejí rating. Nejhůř je na tom Švýcarsko a Rakousko, jejichž výkon je v průměru o 64 Elo-bodů horší než rating. Obecně můžeme také pozorovat, že lépe na tom jsou velké federace v hustě zalidněných státech, kde je velká konkurence (to vysvětluje lepší postavení například USA oproti Evropě).

Tady si dovolím malou vsuvku. Ze své vlastní zkušenosti i z reakcí okolí dlouhodobě vnímám, že obávání soupeři na turnajích jsou pro nás Poláci. Vždy hrají výš než jejich Elo napovídá. Tato statistika to potvrzuje – Polsko je jedna z malé hrstky zemí v Evropě, jejíž hráči při partiích se zahraničními soupeři získávají rating. Jsou tedy v mezinárodním měřítku podhodnocení, zato my Češi jsme nadhodnocení. Je to kruté, ale statistika mluví jasnou řečí – když se proti sobě postaví Čech a Polák se stejným Elem, tak Polák je favorit.

Ze všeho výše uvedeného tak vyplývá možná nepříjemný a rozhodně pokoru vyvolávající závěr: v mezinárodním srovnání je většina z nás slabší než jaké máme Elo. Pokud jsem Čech a mám Elo například 2000, v Indii by mi stejná úroveň možná nestačila ani na 1900. Rozhodně to uvádí věci do perspektivy a je to další argument, proč nebýt posedlý Elem, které je vlastně v konečném důsledku jen číslo v nedokonalém a děravém systému. Případně je aspoň dobré mít v paměti (pro většinu lidí, kteří nehrají mezinárodní soutěže), že naše Elo vyjadřuje naši sílu hlavně v kontextu našeho českého rybníčku.

Článek vznikl na základě textu uvedeného zde:

https://lichess.org/@/Vlad_G92/blog/why-chess-ratings-dont-mean-what-they-used-to/tVDQ1LiL