Během pěti měsíců strávených v Norwichi v hrabství Norfolk na východě Anglie jsem si našel nové přátele v místním šachovém klubu Norwich Dons. Nyní vám přináším exkluzivní rozhovor s jedním z jeho členů, současným mistrem Norfolku FM Martinem Walkerem. Rozhovor proběhl v klubovně.

Ahoj Martine. Děkuji moc, že jsi souhlasil s tímto rozhovorem.

Díky za pozvání.

Jak jsi vlastně začal se šachem? Kdy to bylo?

Když mi bylo sedm let, můj otec mě naučil dámu a začal jsem chodit do školního klubu. O rok později jsem přešel na jinou školu a tam žádný takový klub nebyl, což mě docela štvalo. Ale byl tam šachový klub, tak jsem si řekl, že to je dost podobné a začal jsem tam chodit. A od té doby hraji šachy, už padesát let.

Kdy a jak ses stal FIDE mistrem? To je podle mě docela úspěch, ne každý to má.

To je velmi zvláštní příběh. Měl jsem štěstí. Hrál jsem na Mistrovství Británie 2001 a vedl jsem si velmi dobře. Remízoval jsem se dvěma velmistry a měl výkon nad 2300. To byl první turnaj, na kterém jsem hrál po změně příjmení z rodinných důvodů. A oni si mě nespojili s mým starým příjmením. Stručně řečeno, mysleli si, že jsem nikdy předtím nehrál partii se zápočtem na FIDE. Pokud bych tedy udržel těch 2300, mohl bych získat titul FM. Pravidla byla samozřejmě trochu jiná než nyní a nemyslím si, že to je zvlášť zajímavé na rozbor. Podstatné je, že pokud by se započítaly mé výsledky pod starým příjmením, neměl bych potřebný rating a tím pádem ani titul FM. Napsal jsem tehdy dopis Anglické šachové federaci, kde jsem to celé vysvětlil. Ale v odpovědi psali, že to nemám řešit a mám to nechat, jak to je. Nicméně mohu říct, že jsem byl schopen udržet ten rating nad 2300 po dobu roku a půl a při tom jsem stále hrál.

Co považuješ za své největší šachové úspěchy?

To Mistrovství Británie v roce 2001 je pro mě speciální, protože to byl opravdu velmi silný turnaj a po několika kolech jsem byl na předních příčkách. Nakonec jsem se samozřejmě ani nepřiblížil celkovému vítězství, ale byl to pravděpodobně můj nejlepší turnaj. Kromě toho jsem hrdý na to, že jsem dvojnásobným mistrem Norfolku. Vyhrál jsem to v roce 1991 a pak, po více než 30 letech, loni (2023). To by mohl být nějaký rekord, nevím. Každopádně bych rád získal ještě několik titulů mistra Norfolku a pokusil se zapsat své jméno do tabulek rekordů. Nejvícekrát to vyhrál chlápek, který má těch titulů 17. To je samozřejmě nedostižitelné. Ale druhý nejlepší má titulů jen šest. Takže musím vyhrát ještě pětkrát, abych se stal druhým nejúspěšnějším hráčem historie Mistrovství Norfolku. To není zas tak nedosažitelné!

A zmínit musím setkání se svou ženou, která je sama šachistka a setkali jsme se díky šachu. To je samozřejmě největší vítězství ze všech.

Ty se vlastně teď šachem živíš, že?

Ano. Už několik let učím šachy na plný úvazek. Začalo to, když jsem byl v Jižní Koreji a viděl jsem, jak tam pracují s mládeží a jak trénují. Tady ve Spojeném království je velmi málo juniorských šachových klubů. Není moc příležitostí pro mladé lidi, aby se naučili šachy. Tak jsem začal učit a podařilo se mi tím uživit. Někteří z mých klientů jsou dokonce velmi daleko, takže máme hodiny přes Zoom.

Pověz nám něco o Norwich Dons. Co znamená název? Jsou v Norwichi i jiné šachové kluby?

Kromě Dons je zde také Norwich and Norfolk Chess Club, St. John’s Chess Club a Broadland Chess Club, takže celkem čtyři šachové kluby v Norwichi. Do Dons jsem vstoupil v roce 1991, ve stejném roce, kdy jsem poprvé vyhrál Mistrovství Norfolku. Klub má asi 25 aktivních členů a 40 členů celkem. Scházíme se v úterní večery v County Arts Club, kde se hraje hlavně bowls a my si zde pronajímáme klubovou místnost. Co se týče názvu, Dons je zkratka pro Duke of Norfolk, což byl název hospody, ve které se klub scházel při svém založení.

Jaký je v Británii systém týmových soutěží a turnajů? Pokud chápu správně, tak je to celkem odlišné od toho, jak to děláme v Evropě.

Týmové soutěže jsou většinou velmi roztříštěné. Hrají se na malém geografickém území, například Dons hrají v Norfolkské lize. Jednotlivé ligy jsou úplně oddělené, takže pokud bychom vyhráli Norfolkskou ligu, nepostoupili bychom do jiné. Hráli bychom ve stejné lize i příští sezónu. Stejně tak, pokud skončíte na posledním místě, nespadnete do nižší ligy, protože žádná neexistuje. Jen byste pak hráli v nižší divizi stejné ligy. Ale nelze například z Norfolkské ligy postoupit do nějaké anglické či Národní ligy. Tyto malé soutěže, jako je Norfolkská liga, se hrají během pracovního týdne, v Norfolku většina klubů hraje v úterý večer.

A pak je tu Národní liga. Ta má čtyři divize. Národní ligy se účastní týmy z celé země. A záměrně říkám týmy, ne kluby. V Národní lize nejsou klubové týmy; jsou to týmy složené z hráčů z mnoha různých klubů. Například já hraji v národním ligovém týmu z východní Anglie, jehož hráči pochází z mnoha různých klubů v Norfolku, Suffolku, Cambridgeshiru, Essexu a Kentu. Národní liga má 11 kol a hraje se přes pět víkendů, včetně jednoho státního svátku. Neexistuje domácí a hostující tým (což, pokud vím, se děje ve vaší zemi a také to tak je v našich malých ligách). Místo toho se každý hrací víkend všechny zápasy hrají na jednom místě a hráči tak mohou sledovat všechny zápasy najednou.

Co se týče turnajů, většina z nich se hraje jen během jednoho víkendu, obvykle mají pět kol a velmi malý počet hráčů. Delších a větších akcí je docela málo.

Jak je to s časovými limity?

Národní liga a těch pár větších turnajů se hraje s tradičními časovými limity, obvykle 100 minut na 40 tahů, 50 minut na zbytek partie + 30 sekund na tah. Nebo něco podobného. Menší ligy a víkendové turnaje se hrají s mnohem rychlejšími tempy. Norfolkská liga například používá tempo 85 minut na partii + 10 sekund na tah. Většina klubů nevlastní své klubovny a například my musíme skončit a opustit tuto místnost do 11 hodin večer. Nemůžeme si dovolit používat delší časové limity.

Jak je to s Elem? Je FIDE rating v Británii standardem?

Vůbec ne, jen velmi málo lidí má FIDE rating, pouze silní hráči. V našem klubu si myslím, že má FIDE Elo jen asi pět lidí. Jen Národní liga a ty větší turnaje se počítají na FIDE Elo. Malé ligy a víkendové turnaje, kde hraje naprostá většina šachistů, zápočet na FIDE nemají. Takže v této zemi je skutečně velmi málo příležitostí, jak získat či vylepšit FIDE rating. Pokud se vás zde někdo zeptá na vaše Elo, téměř jistě bude mít na mysli národní Elo, nikoliv FIDE. Veškerý soutěžní šach v této zemi je započten na národní rating.

Máš rád šachovou historii? Kdo je tvůj oblíbený hráč, ať už z minulosti či současnosti? Koho považuješ za největšího anglického šachistu v historii?

Rád si přehrávám staré partie (například Morphyho), ale jen když nám mohou něco předat dnes. Takže pro mě je historie zajímavá spíše v tom, jak se vztahuje k současnosti. Můj oblíbený hráč z minulosti je asi Lasker, protože byl šachový psycholog. Ne vždy hrál nejlepší tah, ale ten, který považoval za nejnepříjemnější pro soupeře. Tento přístup ke hře se mi opravdu líbí. Ze současnosti musím říct, že jsem vždy fandil Carlsenovi. Je škoda, že téměř přestal hrát klasický šach. Opakovaně ale dokázal, že v něm dosáhl levelu, na jakém nebyl nikdo jiný v historii. Nejlepší anglický šachista musí být Adams nebo Short, ale osobně dávám přednost Adamsovi. I když Short hrál zápas o mistrovství světa, Adams má proti němu lepší vzájemné skóre a dosáhl na vyšší rating.

Moje poslední otázka bude o České republice. Byl jsi někdy v Česku? Co se ti vybaví jako první, když slyšíš jméno naší země?

V České republice jsem nikdy nebyl, ale nějakou dobu jsem žil v Polsku, které je blízko. Jako první si vybavím asi tenistu Tomáše Šmída, který hrál v 70. a 80. letech, a legendárního velmistra Vlastimila Horta. A samozřejmě Davida Navaru!

Martine, moc ti děkuji za tento rozhovor a doufám, že přidáš ke svému jménu mnoho dalších titulů mistra Norfolku.

Děkuji.

Během pěti měsíců strávených v Norwichi v hrabství Norfolk na východě Anglie jsem si našel nové přátele v místním šachovém klubu Norwich Dons. Nyní vám přináším exkluzivní rozhovor s jedním z jeho členů, současným mistrem Norfolku FM Martinem Walkerem. Rozhovor proběhl v klubovně.

Ahoj Martine. Děkuji moc, že jsi souhlasil s tímto rozhovorem.

Díky za pozvání.