Boris Spasskij (1937 – 2025)

Dne 27. února 2025 nás ve věku 88 let opustil desátý mistr světa, legenda světového šachu a hráč proslulý svým gentlemanským chováním, Boris Spasskij. Reakce na jeho smrt překypují uznáním a respektem z celého světa, přičemž i v dnešní atmosféře se východní í západní média výjimečně shodnou na hodnocení jeho osoby. Pojďme si připomenout život Borise Spasského.

Osobní život a povaha

Spasskij byl rodák z Petrohradu, který se ovšem v době jeho narození jmenoval Leningrad. V dětství zažil obležení města německou armádou, což byla asi největší obléhací vojenská akce v dějinách, při které zahynuly až miliony lidí. Traduje se, že Spasskij se naučil hrát šachy ve vlaku během evakuace z Leningradu, když mu bylo pět let. Malý Boris strávil roky do konce války v sirotčinci na západní Sibiři. Již v deseti letech v roce 1947 překvapil v simultánce Botvinnika, který se v té době připravoval na uzmutí titulu mistra světa. Boris byl považován za zázračné šachové dítě a byl z těch velikých hráčů historie, u kterých se to od dětství tak nějak čekalo. Jeho prvním mezinárodním turnajem byl Bukurešť v roce 1953, v pouhých šestnácti letech tam na sebe ihned výrazně upozornil, když porazil světového hráče a budoucího mistra světa Smyslova. Jeho šachová kariéra se tak raketově rozjela už od velmi mladého věku.

Spasskij v mládí údajně trénoval hodiny a hodiny denně, ale přitom se z něj nikdy nestal expert na zahájení. Byl univerzálním hráčem, který uměl hrát všechny typy pozic a možná i proto u něj znalost mnoha variant zahájení nehrála takovou roli. V době, kdy šachy ještě neznaly dnešní silné motory, se hrála mnohem pestřejší plejáda zahájení – běžně se hrávala například královská indická, zahájení, které dnes na top levelu v klasickém šachu právě díky motorům vymizelo. Spasskij měl přirozený talent a cit, kterým kompenzoval menší teoretickou připravenost, byl ale vynikající stratég, taktik i koncovkář.

Spasského po celou kariéru provázela pověst příkladného sportovce a gentlemana. Při partiích byl klidný a vyrovnaný a nezáleželo na tom, zda právě soupeře matuje nebo soupeř matuje jej. Skandály a kontroverze se mu po celou kariéru vyhýbaly; v tomto ohledu výrazně vynikl kontrast mezi ním a Bobbym Fischerem při jejich slavném zápase o titul v roce 1972.

Borisova povaha mu neumožnila naplno si užít titul mistra světa, na který dosáhl v roce 1969. V interview s americkým novinářem přiznal, že tento titul sebou nese tlak a povinnosti vůči šachovému světu, které ho netěšily. Koruna pro něj byla těžká a po její ztrátě přiznal mnohem víc úlevu než zklamání. O jeho mírumilovné a tolerantní povaze svědčí taky to, že i přes všechny Fischerovy skandály, požadavky a excentrické chování během jejich zápasu s ním dokázal udržovat přátelský vztah až do smrti slavného Američana. „Fischer nesnášel, když mu někdo telefonoval,“ řekl o něm Spasskij. „A já ho neobtěžoval. Vždycky mi zavolal on sám.“ Když byl Fischer v roce 2004 zatčen na mezinárodním letišti v Japonsku, Spasskij mu vyjádřil svou podporu.

Spasskij byl třikrát ženatý. Z prvního manželství, které trvalo pouhé dva roky, má jednu dceru. Z druhého manželství má syna a ze třetího, uzavřeného v roce 1975, rovněž syna. Právě toto třetí manželství mu umožnilo opustit Sovětský svaz a usadit se ve Francii. Po ztrátě titulu v roce 1972 byl Spasskij v nemilosti u sovětského komunistického vedení zejména za to, že trval na pokračování zápasu a přijal Fischerovy požadavky. Pokud by to neudělal, Fischer by zápas nedohrál a titul mistra světa by zůstal v SSSR. Boris zatoužil vymanit se ze svárů sovětské šachové mašinérie a dosáhl toho sňatkem s Marinou Shcherbachovou, vnučkou ruského generála, která žila ve Francii. Sovětské vedení udělilo Spasskému povolení odstěhovat se za manželkou do Francie, Spasskij poté nakonec získal i francouzské občanství a reprezentoval Francii na šachových olympiádách. Poprvé v životě si tak sám mohl vybrat, na kterých turnajích bude startovat.

Těsně po tom, co se přestěhoval do Francie, emigroval ze SSSR na západ jeho rival Viktor Korčnoj. Spasskij byl povolán na sovětskou ambasádu v Paříži podepsat dopis odsuzující Korčnoje za jeho emigraci. Spasskij sice přišel, ale podepsat odmítl. Domů do Ruska se vrátil až jako starý muž v roce 2012.

Boj o šachový trůn

Boris Spaskkij se stal velmistrem v osmnácti letech současně s tím, že se poprvé kvalifikoval na Turnaj kandidátů. Ten se hrál roku 1956 v Amsterdamu za účasti deseti světových velmistrů. Mladinký Spasskij se v těžké konkurenci neztratil, naopak – skončil na děleném třetím místě za Keresem a vítězným Smyslovem. Další dva cykly mistrovství světa však pro Spasského skončily šokujícími nezdary a ani v jednom se nedokázal na Turnaj kandidátů kvalifikovat. Šlo o překvapivé zdržení jeho šachové kariéry, neboť hodně lidí čekalo jeho vzestup na šachový Olymp. Spasskij však během těchto let prošel dvěma těžkými rozvody, což jej bezpochyby negativně ovlivnilo co se týče jeho herní úrovně. Také byl stále mladý a jeho šachový vývoj potřeboval více času, aby se završil. Kromě toho ještě studoval, což mu limitovalo čas, který mohl věnovat šachu. Změna přišla v roce 1963, kdy se přestěhoval do Moskvy, najal nového trenéra a rozhodl se naplno ponořit do studia šachu. Jeho cílem nebylo stát se mistrem světa. Spasskij neměl v povaze stanovovat si takové cíle. Chtěl se stát co nejlepším šachistou a mít co nejlepší kariéru, jaké bude schopen, a byl ochoten pro to pracovat.

V roce 1965 se podruhé kvalifikoval na Turnaj kandidátů, který se ten rok poprvé hrál systémem kandidátských zápasů. Spasskij porazil postupně Kerese, Gellera a ve finále ex-mistra světa Tala a naplnil tak svůj velký potenciál – utkal se s Petrosjanem o titul šachového krále. Před zápasem byl považován za favorita, tuto roli ovšem nenaplnil. Železný obranář Petrosjan jej v Moskvě udolal 12,5:11,5 a obhájil titul.

Spasskij ale dokázal, že patří mezi nejlepší na světě hned v dalším cyklu. Čtvrtfinále – vítězství nad Gellerem, semifinále – vítězství nad Larsenem, finále – vítězství nad Korčným. A tentokrát si poradil i s mistrem světa Petrosjanem, v Moskvě jej porazil 12,5:10,5 a stal se desátým klasickým mistrem světa.

Spasskij byl šachovým králem, ale nikdy nebyl světovou jedničkou ve FIDE ratingu. Důvod je prostý – FIDE zavedla systém hodnocení Elo během Spasského vlády, konkrétně v červenci 1971. Jedničkou na první FIDE Elo listině byl již Bobby Fischer, jehož výsledky již tehdy byly lepší než Spasského. Existují ale weby jako chessmetrics, které odpočítávají hodnocení hráčů zpětně do historie a na kterých lze najít historické žebříčky i v dobách, ve kterých oficiální žebříčky neexistovaly. Podle chessmetrics byl Spasskij světovou jedničkou celkem šest měsíců během roku 1966. Od té doby byl kontinuální jedničkou Fischer, Spasský byl většinu šedesátých let třetí za ním a Korčným, na začátku sedmdesátých let byl v těchto žebříčcích druhý za Američanem. Do konce sedmdesátých let se pohyboval v nově zavedeném FIDE Elo ratingu v nejlepší pětce.

Spasskij obhajoval titul proti Fischerovi v Reykjavíku v roce 1972. Utkání bylo označeno za zápas století, neboť se jednalo o souboj USA a SSSR uprostřed studené války. O tomto asi nejznámějším zápase šachové historie bylo řečeno a napsáno mnohé. Spasskij je do jisté míry pamatován jako ten, který prohrál zápas s Fischerem, což zastiňuje úspěšný zbytek jeho kariéry. Z řady kontroverzí, které provázely zápas, připomeňme ty nejznámější: Fischer nejprve odmítl hrát, protože chtěl víc peněz. Přijel pozdě na slavnostní zahájení. Nenastoupil ke druhé partii, stěžoval si na kamery a hluk diváků. Část zápasu se pak hrála v zadní místnosti. Humbuk okolo zápasu si vybral na obhájci titulu svou daň, ale na geniálního Fischera by zřejmě nestačil ani kdyby podal svůj nejlepší výkon. Američan se stal jedenáctým mistrem světa po výsledku 12,5:8,5. Spasskij se navždy zapsal do dějin tím, že mohl zápas ukončit nepřistoupením na soupeřovy podmínky a ponechat si tak titul, ale zvolil radši hrát dál i za cenu rizika prohry.

V následujícím cyklu zápasů kandidátů porazil Spasskij ve čtvrtfinále amerického velmistra Byrna, ale poté překvapivě nestačil na mladého sovětského buldoka Anatolije Karpova, který se v dalším průběhu cyklu stal mistrem světa.

V dalším cyklu se po výhrách nad Hortem a Portischem dostal do finále, kde změřil síly se starým rivalem Korčným, který byl v té době na samém vrcholu své šachové kariéry. Spasskij na něj nestačil a v průběhu zápasu mezi nimi došlo i k zhoršení osobních vztahů.

Spasskij byl mezi nejlepšími na světě i na začátku osmdesátých let. V roce 1980 se opět dostal do kandidátských zápasů, ale hned ve čtvrtfinále prohrál nesmírně těsný zápas s Portischem.

V následujícím cyklu se již kvalifikovat nedokázal a naposled si zahrál Turnaj kandidátů v roce 1985, tentokrát opět hraný jako klasický turnaj, kde obsadil šesté místo.

Celkem se Spasskij zúčastnil sedmi turnajů kandidátů mezi lety 1956 – 1985 a odehrál tři zápasy o světový titul v letech 1966, 1969 a 1972.

Šachová kariéra mimo cyklus mistrovství světa

Spasskij byl dvojnásobným šampionem SSSR v letech 1961 a 1973. V letech 1956 a 1963 se dělil o první místo a prohrál tie-break.

Na šachových olympiádách za SSSR byl členem vítězného týmu šestkrát, z toho třikrát vyhrál zlato i na své šachovnici.

V roce 1970 hrál jako tehdejší mistr světa na první desce za SSSR v zápase SSSR vs Svět. Proti Larsenovi měl výhru, prohru a remízu, než ho ve čtvrté partii zastoupil náhradník.

Jeho turnajová kariéra byla zářná a připsal si spoustu prvenství v konkurenci nejlepších hráčů tehdejší doby. Mezi jeho významná turnajová vítězství patří:

Aljechinův memoriál v Moskvě 1959 (sdílené)

Riga 1959

Mar de Plata 1960 (sdílené)

Bělehrad 1964

Amsterdam 1964 (sdílené)

Čigorinův memoriál v Soči 1965 (sdílené)

Hastings 1965 (sdílené)

Santa Monica 1966

Hoogovens 1967 (dnes Tata Steel Masters)

Sochi 1967 (sdílené)

San Juan 1969

Leiden 1970

Amsterdam 1970 (sdílené)

Vancouver 1971 (sdílené)

Dortmund 1973 (sdílené)

Bugojno 1978 (sdílené)

Montilla 1978

Mnichov 1979 (sdílené)

Vídeň 1980 (sdílené)

Linares 1983 (největší úspěch jeho pozdní kariéry, před mistrem světa Karpovem)

Londýn 1984

Reykjavík 1985

Wellington 1988 (sdílené)

V samém závěru kariéry prohrál roku 1992 v Jugoslávii odvetný zápas proti navrátivšímu se Bobbymu Fischerovi. Američanova sláva a jeho nečekaný comeback umožnily odehrát zápas o dosud nevídanou sumu peněz, z nichž i poražený dostal velkou porci. Spasský byl Fischerovi za uspořádání tohoto zápasu vděčný, ale není jasné co si myslel o tom, že Fischer trval označování zápasu za oficiální mistrovství světa v šachu. Pro oba to každopádně byla jejich šachová labutí píseň. Spasskij se stal nejstarším žijícím mistrem světa v roce 2010 po smrti Smyslova. Nyní je nejstarším Rus Anatolij Karpov.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Boris_Spassky

https://en.chessbase.com/post/looking-back-at-spassky

https://en.chessbase.com/post/boris-spassky-1937-2025

https://www.chess.com/news/view/boris-spassky-passes-away-at-88

http://www.chessmetrics.com/cm/CM2/MonthlyLists.asp?Params=196010SSSSS3S000000000000111000000000000010100

https://www.stream.cz/slavnedny/den-kdy-zacal-sachovy-zapas-spasskij-fischer-11-cervenec-151932