Jedna z výhod přestěhování se z periferie republiky do její metropole je bezpochyby ta, že se najednou ocitnete v centru dění. Celý život jste zvyklí, že za většinou velkých akcí musíte cestovat, pokud je chcete zažít. A na to často chybí některá z oněch vzácných komodit, jako je čas, trpělivost, dostatečná motivace či finance. Když se ale člověk přestěhuje do hlavního města, není nic jednoduššího, než se prostě jedno odpoledne vybavit svačinkou do batůžku a vzhůru do akce.

A výjimkou není ani svět šachu, který nás samozřejmě na tomto webu zajímá především. Pokud sledujete šachové dění, pak pravděpodobně víte, že se v naší stověžaté Praze právě odehrává největší šachová událost střední Evropy, proslulý Pražský Šachový Festival. Ten právě, když píši tento text, vstoupil do své druhé poloviny. Odehrává se v luxusním hotelu Don Giovanni, na jehož název odkazuje hned u vchodu krásná socha Wolfganga Amadea Mozarta – autora slavné opery a její eponymní hlavní postavy.

Festival se skládá z několika turnajů, z nichž především vyčnívá prestižní turnaj Masters, což je super-turnaj v pravém slova smyslu. Tři z deseti účastníků jsou členy první světové desítky a třešničkou na dortu je účast mistra světa. Obzvláště při uvážení, že posledním mistrem světa hrajícím soutěžní partie na našem území byl Aljechin, je jasné, jak velké je toto pro český šach. Pražský turnaj možná Masters nemá až tak hvězdné obsazení jako Norway Chess či Sinquefield Cup a nemá mnoha desetiletí trvající tradici jako Tata Steel Masters, ale postupně se z něj stává tradiční stálice v šachovém kalendáři a myslím si, že má dnes podobné postavení jako některé ostatní super-turnaje (Čennaí Masters, Šen-Čen Masters, UzChess Cup).

Dalším turnajem je turnaj Challengers, kde najdeme pestré startovní pole opět o deseti lidech. Mladé naděje si zahrají v uzavřeném turnaji Futures. Pak zde najdeme kolosální Open turnaj, o kterém se nebojím říci, že je nejsilněji obsazeným Openem u nás. A pak se hrají ještě uzavřené ratingové turnaje a doprovodné turnaje, jako byl třeba tradiční turnaj v bleskovém šachu, kterého jsem se zúčastnil.

Právě bleskovým turnajem začala moje návštěva a očividně mi pražské šachové prostředí svědčí, neboť jsem uhrál (pokud vím)  své nejlepší skóre vůbec na podobných „bleskáčích“, které mi obvykle vůbec nejdou – 7/11. Nebo že by hrálo klíčovou roli tričko s logem ChessDB, které jsem měl na sobě? Kdo ví. 😊

Po úspěšném představení na turnaji jsem se velmi těšil, že se podívám na vlastní oči na turnaj Masters. Nepřekvapilo mě, že jako první z hráčů se objevil v sále David Navara – to je o něm známo, že vždy chodí s předstihem. Pak se hráči začali postupně objevovat, předposlední přišel mistr světa Gukesh, který ještě stihl před partií rozdat hromadu autogramů, a poslední nasazená jednička Keymer, který dostal cenu za nejlepší partii předchozího kola. Musím říct, že ocitnout se v přítomnosti takových hvězd je zážitek – člověk je vídá na obrazovkách, ale je něco úplně jiného stát pouhých pár metrů od jejich stolu, když přemýšlí nad tahy. Energie v místnosti působí jinak.

Měl jsem štěstí, že jsem turnaj navštívil právě na atraktivní duel Abdusattorov – Gukesh, což je jedna z největších rivalit v rámci nové generace světových hráčů. Byl jsem zvědavý, jak se mistr světa na partii psychicky připraví po šílené hrubici, kterou právě proti tomuto soupeři spáchal před měsícem ve Wijk aan Zee. Abdusattorov má teď možná nejlepší formu svého života, na konci minulého roku vyhrál London Chess Classic a v lednu samozřejmě ovládl již zmíněný super-turnaj v nizozemském letovisku. A potvrdil ji i v této partii. Partií kola byla ale jednoznačně výhra Davida Navary – na takové šachy se krásně kouká.

Odcházel jsem z Dona Giovanniho naplněný krásným šachovým zážitkem a vděčný, že takovou elitní akci pořádáme právě my Češi v našem hlavním městě. Je správně, že se něco takového u nás pořádá, protože naše země je s šachem historicky spjatá. Málokdo to dnes ví, ale první mistr světa Steinitz byl rodákem z Prahy a první mistryně světa Menčíková byla po otci poloviční Češka. Na našem území se ve dvacátém století hrály velmi silné elitní super-turnaje v Karlových Varech, Ostravě či Mariánských Lázních. Naše země dala světu několik výjimečných šachistů, jmenovat můžeme třeba Durase, Rétiho, Flohra, Filipa, Horta a samozřejmě Navaru. Česko je šachovou zemí a tento festival to potvrzuje.