V tomto článku se budu zabývat cyklem mistrovství světa (tedy ne samotným zápasem ale celým systémem) na základě dvou textů, které uvádím na konci článku. Citace z těchto anglicky psaných textů jsem sám přeložil, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jakožto student magisterského oboru Anglická filologie.

Známý šachový komentátor a silný velmistr Yasser Seirawan ve svém článku rozebírá aktuálně platný systém tak trefně, že nelze dělat nic jiného, než ho citovat:

„Zkuste, prosím, splnit tuto mou výzvu: vysvětlete aktuální systém kamarádovi, který nehraje šachy. Vysvětlete, že mistr světa, podle všeho nejsilnější hráč na světě, je zcela mimo dvouletý cyklus turnajů a čeká, až cyklus vyprodukuje vyzyvatele. Že součástí cyklu jsou čtyři turnaje hrané švýcarským systémem s různými tempy a se stovkami hráčů – tyto se nazývají kontinentální šampionáty a z nich se dá kvalifikovat na Světový pohár. To je pro změnu vyřazovací turnaj o 128 hráčích (nyní 206 – pozn. aut.), který obsahuje různá tempa a jehož první tři umístění se kvalifikují na Turnaj kandidátů, což je čtrnáctikolový turnaj „každý s každým“, opět s jiným, pomalejším tempem. V turnaji hraje osm hráčů; poražený předchozího zápasu o mistra světa a tři nejlepší ze Světového poháru jsou doplněni hráči vybranými podle ratingu, divokou kartou atd. (nově taky třeba vítězstvím na turnaji Grand Swiss, zato divoká karta zmizela – pozn. aut.).

Určitě zdůrazněte pojmy jako „švýcarský systém“, „každý s každým“, „vyřazovací turnaj“, taky nezapomeňte popsat různá tempa, kterými se hraje a aby náhodou váš kamarád nepřestal poslouchat, zmiňte se taky o „Armageddonu“. Nakonec dodejte, že na Turnaji kandidátů se nehraje tie-break o první místo, jako je tomu v zápase o titul, ale že o prvním místě může rozhodnout třeba to, že hráč vyhrál (ale tím pádem i prohrál) víc partií než jeho rival se stejným počtem bodů (na posledním turnaji kandidátů v roce 2022 byl poprvé tie-break o první místo v případě shody bodů součástí pravidel – pozn. aut.).“

Seirawan má dar pojmenovat věci tak jak jsou. Aktuálně platný cyklus mistrovství světa není nic jiného než totální guláš, který v něčem opravdu nedává smysl. Navíc je každý rok jiný a neustálé změny také ničemu neprospívají. Způsob kvalifikace na Turnaj kandidátů je jiný rok co rok. Dále Seirawan v článku zaslouženě pěje chválu na tehdejšího mistra světa Carlsena, který byl aktivním mistrem světa a hrál ty nejsilnější turnaje na světě, které mu byly otevřené (mimo cyklus), jako je třeba Sinquefield Cup, Norway Chess Classic, London Chess Classic či Tata Steel Masters. Je to největší tvář současného šachu a jeho osobnost jistě přilákala k šachu mnoho lidí.

Seirawanova kritika je namířená proti systému – mistr světa by totiž nemusel celý rok hrát žádné turnaje a pořád by byl mistrem světa. Když to vezmeme do extrému, tak jednou za dva roky by mu stačilo ukázat se v zápase, ten vyhrát a byl by mistrem světa, aniž by musel hrát jedinou další partii. Co by to znamenalo pro šachy je lepší si nepředstavovat – jisté je, že nic dobrého. Nicméně něco takového se děje právě teď: kdy jste naposledy viděli Dinga Lirena, současného mistra světa, hrát někde na turnaji? Mistr světa by měl být tím, kdo nese pochodeň a vede náš sport kupředu. O Dingovi jsme od jeho zápasu s Nepomniachtchim neslyšeli.

Seirawan správně říká, že celý tento systém potřebuje zásadní proměnu, aby byl jednodušší, pochopitelný a konzistentní, jedním slovem modernější. Ostatně není tajemstvím, že po modernizaci cyklu šachového mistrovství světa už roky volá samotný Magnus Carlsen – budiž mu to ke cti, protože z pozice mistra světa bylo téměř jisté, že případné změny by byly proti jeho zájmům. Ze systému byl natolik frustrovaný, že se rozhodl z něj vystoupit a přenechat nejvyšší šachový titul jiným. Podruhé v historii po Robertu Fischerovi odmítl mistr světa obhajovat svůj titul a dle mého názoru je to pro šachy jako takové obrovská rána; zároveň facka do tváře FIDE a důkaz, že nejvyšší šachový titul už není tou prestižní záležitostí, kterou byl dřív.

Nyní se přesunu k druhému článku na toto téma, kterým se budu zabývat. Vyšel na stránkách Asociace šachových profesionálů v roce 2020, a pojednává o tom, že šachu chybí „spodní vrstvy pyramidy“. Článek začíná trefným přirovnáním k tenisu, který má jasnou strukturu od nejnižších lokálních turnajů ‚Futures‘, přes vyšší turnaje Challenger Tour, dále přes jednotlivé kategorie hlavní ATP Tour až po nejvyšší, nejprestižnější – grandslamové turnaje. Díky jasnému systému bodů a kvalifikací hráči vidí před sebou cestu, kterou musí projít, aby se dostali na vrchol. Šachy, naproti tomu, mají podle autorů článku vypracovanou pouze vrchní část pyramidy – cyklus mistrovství světa, a to jsme si ještě řekli, že rozhodně ne dokonale.

Profesionálové, kteří nemají dostatečný rating na to, aby hráli v cyklu mistrovství světa (podobně jako tenisté, kteří hrají Challengery a plácají se v kvalifikacích na turnaje ATP 250) hrají téměř výlučně otevřené turnaje – takzvané OPENy. Ty ovšem nejsou, na rozdíl od tenisového světa, nijak provázané s vrškem pyramidy. Neexistuje žádný systém kvalifikace. Šachový cyklus mistrovství světa je tak ve své podstatě elitářský – světová špička a hráči druhého či třetího sledu, hrají v jiných šachových dimenzích. Profesionální hráči s nižším ratingem nevidí cestu, jak se dostat do cyklu, a to je třeba změnit – slepit dohromady vrchní a spodní část pyramidy, tak jak je to ve světě tenisu. Konkrétně autoři navrhují vytvoření jakéhosi cyklu otevřených turnajů, z nichž určitý počet nejúspěšnějších hráčů by se kvalifikoval do Světového poháru. Nad konkrétními cestami je možno debatovat, ale podle mého názoru je třeba jednoznačně podpořit tuto myšlenku a udělat konečně z šachu moderní sport. Je třeba sjednotit vrchní a spodní díl pyramidy a umožnit každému hráči, pokud bude úspěšný, postupovat cyklem vzhůru. Systém, kdy jsou top hráči na turnaje zváni na základě ratingu a sympatií pořadatelů, je elitářský. Je třeba také přepracovat, zjednodušit a zmodernizovat vrchní díl pyramidy – cyklus mistrovství světa. Pak možná šachy snesou s tenisem srovnání.

Zdroje:

Yasser Seirawan: “A Radical Solution – Redux” (3.12.2016)

https://en.chessbase.com/post/yasser-seirawan-a-radical-solution-redux-wcc-2016

ACP Board: “Proposal For The World Championship Cycle” (9.11.2020)

https://www.chessprofessionals.org/content/proposal-world-championship-cycle