Mgr. Bc. Martin Pardy vystudoval sociální politiku a sociální práci na Slezské univerzitě v Opavě a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. Již 15 let pracuje s lidmi s mentálním postižením. Je nositelem 2. trenérské třídy a titulu KM z praktického šachu, jako aktivní šachista se snaží aplikovat poznatky z psychologie na šachovou hru, napsal také řadu článků o psychologii šachu. Aktuálně dokončuje 5 letý výcvik v Kognitivně-behaviorální psychoterapii.

O vlivu psychiky na výkon sportovců nikdo nepochybuje, jak vnímáš její vliv na výkon hráče v šachové partii?

Dobrá psychika je důležitá proto, aby hráč dokázal na šachovnici podat optimální výkon. Pokud má hráč z nějakého důvodu problémy s psychikou, o svůj optimální výkon přichází a hraje tak pod své možnosti.

Dobrá psychika neudělá z šachisty lepšího hráče, může ale pozitivně ovlivnit jeho výkon na šachovnici, právě proto, že mu umožní hrát na své maximum. Pokud jsme ve stresu, zažíváme úzkost nebo trpíme přílišným respektem ze soupeře, nejsme schopni plně využít svůj potenciál. Dobrá psychika neznamená, že spočítáme kombinaci, která je objektivně nad naše možnosti, ale umožní nám spočítat ty varianty, které bychom měli zvládnout spočítat.

Strach, úzkost, panika a stres způsobují, že o svou optimální herní sílu přicházíme. Z čistě sportovního hlediska nebudou naše šance na úspěch s výrazně silnějším protivníkem nikdy nastaveny v náš prospěch. Jenomže žádná šachová partie nemá předem napsaný výsledek, i extrémně silní šachisté chybují a slabšímu hráči se tak může naskytnout možnost skórovat. Pokud jsme však psychicky rozloženi už před partií, tak je jen málo pravděpodobné, že chyby soupeře dokážeme využít. Příkladem mohou být hráči, kteří hrají skvěle do té doby, než stojí na výhru. Pak najednou znervózní, začnou zmatkovat a hrají křečovitě.

Jak pracovat s nervozitou během partie?  Dá se s tím něco dělat?

Během partie už se stresem, nervozitou a úzkostí toho moc nenaděláme, protože je už pozdě. Pokud při partii trpíte zvýšenou nervozitou, musíte na sobě začít pracovat dříve, než k partii zasednete. Existují relaxační cvičení (kontrola dechu, kontrola pozornosti apod.), ale všechny tyto techniky musíte začít nacvičovat předtím, než stres skutečně udeří. Pokud tyto techniky nemáte zažité, v záplavě akutní úzkosti vám už mohou pomoci jen málo.

Jakou roli hraje psychické rozpoložení před partií?

Psychické rozpoložení před partií je samozřejmě velice důležité, zejména pokud nás čeká nějaká významná nebo těžká partie. O Fischerovi se traduje, že před partií chodil po pokoji a dostával se do bojové nálady tím, že křičel, jak soupeře nenávidí. Podobně Kasparov, když ukončil svou kariéru jako no. 1, tvrdil, že jedním z důvodů jeho předčasného odchodu do šachového důchodu bylo, že před partiemi postrádá pocity vzrušení a napětí, které prožíval, když s šachy začínal. Tím pro něho šachová hra ztratila něco ze svého kouzla.

Na druhou stranu, pokud nás před partií svírá strach, nervozita nebo úzkost, je to zlé znamení. Nicméně stav, který pociťujeme před partií, nemusí být odrazem toho, jak se pak nakonec budeme u partie cítit. Někteří hráči mohou být před partií nervózní, ale jakmile zahrají první tah, zmáčknou hodiny a ponoří se do hry, nervozita z nich jakoby zázrakem spadne.

Takže důležité je psychické napětí během partie?

Přesně tak, přitom slovo napětí nemusí mít nutně negativní význam. Většinou si stěžujeme na emoce jako je strach, úzkost či nervozita. Samy o sobě však tyto emoce nejsou našimi nepřáteli. Například mírná nervozita při střetnutí se silnějším protivníkem nás udržuje ve stavu potřebné pozornosti a nutí nás hrát obezřetně. Evoluční funkcí strachu je zvýšit naše šance na přežití. Limbický systém nás varuje, abychom si dávali pozor a nejednali zbrkle, což je v situaci, kdy hrajeme proti nebezpečnému soupeři, nanejvýš potřebné. Pokud ale obava ze soupeře přeroste v paniku a intenzita emocí neúnosně vzroste, dojde k narušení myšlenkového procesu. Pochopitelně pak hrajeme šachy velice špatně. Platí to ovšem i naopak. Při střetnutí se slabším protivníkem můžeme být ukolébáni zdánlivým bezpečím a podcenit případné hrozby.

Jak může šachista zamezit negativním myšlenkám během partie?

Nejen že nemůžeme, ale navíc bychom se o to ani neměli pokoušet, protože svůj stav můžeme jenom zhoršit. Představte si, že stojíte u ústí jeskyně a do jejího nitra křičíte “Nesmím prohrát, nesmím prohrát, nesmím prohrát.” nebo “Nebudu nervózní, nebudu nervózní, nebudu nervózní.” A z jeskyně se vám ozvěnou vrací “prohrát, prohrát, prohrát” a “nervózní, nervózní, nervózní”. Přesně takhle se naše mysl bude chovat.

Je rozdíl mezi fyzickým a duševním nepohodlím. Když nám překáží nějaký fyzický předmět, například židle, můžeme jí dát pryč. Jejím odstraněním problém zmizí. Mysl ale takhle nefunguje. Úzkostné myšlenky nezaženeme tím, že se budeme úzkostlivě snažitna ně nemyslet. Trik spočívá v tom nevzdorovat negativním myšlenkám, přijmout je, vstřebat a otupit jejich vliv. V ideálním případě bychom pak dokázali na myšlenku “Panebože jsem děsně nervózní.” reagovat odpovědí “No a co, tak jsem nervózní, a co má být.”

Pracovat s myšlenkami je technicky náročnější než s emocemi, ale princip zůstává stejný. Během hry už s nimi bohužel mnoho nezmůžeme, musíme s nimi začít pracovat dávno před tím, než zasedneme k partii.

Jak by mohl šachista pracovat na své mentální odolnosti?

Těžko zde mohu nabídnout nějakou všeobjímající radu užitečnou pro všechny. Lidé se odlišují mírou a rozsahem svého problému, rozdílnými potřebami a také cíli, kterých chtějí dosáhnout. Je jejich problém s nervozitou přítomen, jen když hrají šachy, anebo se dostavuje i v jiných životních situacích? Mění se intenzita emočního napětí, když hrají blitz, rapid nebo klasické partie? Selhávají nejčastěji při realizaci výhody, anebo se rychle hroutí, když čelí útoku soupeře? Také je důležité vědět, čeho konkrétně chce člověk prací na své psychické odolnosti dosáhnout a jak konkrétně a v jakých oblastech se tyto změny projeví.

Nicméně pokud má hráč problém s přílišným napětím během partie, cítí velký stres nebo pociťuje nepřiměřenou míru nervozity, nabízí se zařadit do své šachové přípravy některou z relaxačních a meditačních technik (Jacobsenova progresivní relaxace, autogenní trénink, mindfulness aj.). Nevýhodou všech těchto technik je, že se musí zpravidla provádět každý den a tělo potřebuje čas, aby si tyto návyky osvojilo.

Jaká je role trenéra při podpoře psychologického rozvoje šachistů?

Podle mě by měl trenér umět hráče připravit na neúspěch. Při rozvoji psychické odolnosti se výhry nepočítají, prověří nás až prohry. Zvlášť rizikovou skupinou jsou nadaní a talentovaní svěřenci. Jsou skvělí, hrají dobře, všechno jim hraje do karet a co je nejdůležitější, zdá se, že všeho dosahují snadno. Jenomže nic netrvá věčně, neúspěch dostihne dříve či později každého, i toho nejtalentovanějšího hráče. Pokud si hráč zvykne na nepřetržitý proud úspěchů, může se neúspěch stát jednou z nejtěžších zkoušek, kterým bude muset čelit. Nic nás neprověří tak jako prohry, je důležité, aby hráč i jeho trenér uměli s neúspěchem pracovat tvořivě a využili ho jako odrazový můstek k dalšímu růstu.

Co rituály u šachistů? Myslíš si, že mohou pomoci v podaném výkonu? Někteří lidé si například opravují figurky i když stojí přesně ve středu pole.

Rituály mají obecně ve sportu svůj význam. Říká se, že šachisté jsou pověrčiví, ale myslím si, že to samé se dá říci i o ostatních sportovcích. V roce 1998 na olympijských hrách v Naganu jsme mohli v hokejovém semifinále proti Kanadě při samostatných nájezdech vidět, jak se na naší hokejové střídačce všichni hráči vzájemně chytli okolo ramen. Tenkrát to vyšlo. A i dnes toto gesto naši hokejisté při nájezdech stále opakují. Někteří šachisté třeba nechtějí měnit vítězné tužky.

Rituály ve sportu mají své místo, i když nemají přímý vliv na výkon. Nemusíme věřit jejich síle, ale pokračujeme v nich, protože rutina je uklidňující. Kdybychom museli z nějakého důvodu od zaběhnutého rituálu upustit, cítili bychom se nesví. Jsme v podstatě otroci svých zvyklostí, pokud něco naruší zaběhnuté stereotypy, rozladí nás to.

Děkujeme Vám, Martine, za Váš odborný pohled. Mějte se krásně!