Nedožité devadesáté narozeniny kouzelníka z Rigy

Atraktivní styl hry

„Kouzelník z Rigy“ byl dost možná největším kombinátorem, jakého kdy vrcholové šachy viděly. Byl pověstný svými komplikovanými partiemi, taktickými zápletkami a semi-korektními oběťmi. V sovětské šachové škole se vymykal - ale nakonec ne jen v ní, ale v šachu obecně. Žádná jeho partie nebyla stejná jako nějaká předchozí. Ostatní velmistři byli většinou prve skeptičtí k jeho hernímu stylu, ale nakonec museli uznat, že má Tal velmi speciální talent a taktické vidění. Jeho kariéra se stala důkazem, že i se stylem na vysoké riziko se dá v šachu vystoupat až na absolutní vrchol.

Šachová kariéra

Talův nástup ke slávě meteorický. Z pozice poměrně neznámého hráče ve dvaceti jedna letech vyhrál první ze svých šesti titulů mistra SSSR. Když do turnaje nastupoval, nebyl ještě ani velmistr. Mistrovství SSSR bylo přitom v té době jedním z nejlépe obsazených super-turnajů na světě a Tal ho ovládl před dalšími sovětskými hvězdami. Bylo jasné, že tento mladík má před sebou zářivou budoucnost.

O rok později vyhrál Interzonal – kvalifikační turnaj na Turnaj kandidátů, a v roce 1959 hned při své první účasti na samotném kandidátském klání odcházel jako vítěz. Za ním skončili Keres, Petrosjan, Smyslov, Gligorič, Fischer, Olafsson a Benko.

A lotyšské torpédo vyhrálo i zápas o titul roku 1960 s Botvinnikem. Zajímavostí je, že Botvinnik byl v době zápasu více než dvakrát starší – Tal měl 23 a Botvinnik 48 let.

Michail tak během pouhých pěti let vystoupal od naprosto neznámého hráče na mistra světa. Na přelomu padesátých a šedesátých let byl také světovou jedničkou podle historických žebříčků, takže byl opravdu nejlepším na světě se vsím všudy.

Zdravotní problémy a postupný ústup ze slávy

Ale u Tala tento stav neměl dlouhého trvání. Příliš brzy se projevily zdravotní problémy, kterými pak celoživotně trpěl. Byl náchylný na nemoci a nepomohla ani jeho nezdravá životospráva. Když Botvinnik uplatnil své právo na odvetný zápas jako před tím se Smyslovem, byl Tal všeobecně považován za jasného favorita. Částečně kvůli Botvinnikově upravené strategii a částečně kvůli zdravotním problémům (doktoři mu údajně doporučovali, aby zápas vůbec nehrál) na Botvinnika vůbec nestačil a jasně prohrál. Jeho krátká vláda tím skončila a skončilo taky období, kdy byl jasně nejlepším hráčem světa.

Pořád byl velice mladý – když ztratil titul mistra světa, tak mu bylo pouhých 25 let – a větší část kariéry měl stále před sebou. Dařilo se mu střídavě podle formy a taky podle toho, jak na tom byl zrovna zdravotně. Měl turnaje, kdy hrál jako nejlepší hráč na světě, ale taky takové, kde končil někde vzadu. Mezi jeho významná vítězství patří třeba tradiční Tata Steel Masters v roce 1973. Celkem v kariéře vyhrál přes dvacet super-turnajů.

Po ztrátě titulu byl kandidátem na mistra světa ještě pětkrát, přičemž nejblíž dalšímu zápasu byl v roce 1965, kdy prohrál finálový zápas kandidátů se Spasským. V roce 1970 hrál na deváté desce týmu SSSR v zápase proti zbytku světa. Svůj mini-zápas s Najdorfem remizoval. Hrál i ve druhém zápase SSSR vs Svět roku 1984, kde vyhrál svůj mini-zápas na sedmé desce.

Michail Tal zemřel v Moskvě v roce 1992. V mé nedávné sérii „Sto největších šachistů historie“ jsem mu přiřadil patnácté místo.

Dodatek: další kulatá výročí tento měsíc

Tento měsíc si připomínáme také další významné šachové osobnosti.

Sedmého listopadu uběhlo sto čtyřicet let od narození Aarona Nimcoviče, který se stejně jako Tal narodil v Rize. Potkat se ale nemohli – Nimcovič zemřel rok před Talovým narozením.

Autor jedné z nejslavnějších šachových učebnic, přední představitel šachového hypermodernismu, významný teoretik, skladatel šachových úloh a autor, podle jeho současníků excentrický ale zároveň přátelský člověk, to všechno byl slavný Nimcovič.

Do světové špičky stihl proniknout ještě před vypuknutím první světové války, ale bylo to právě až období meziválečné, které nejvíce ovlivnil svým působením ve světě královské hry. Chvíli byl druhým hráčem světa a mnoho let strávil v elitní pětce. Vyhrál významné turnaje, z nichž vyniká triumf v Karlových Varech 1929, kde skončil před Capablancou, Spielmannem, Rubinsteinem, Euwem Bogoljubowem či Vidmarem mezi mnohými dalšími. Seznam jeho vítězných super-turnajů ale čítá mnohé další triumfy.

A dosáhl by jistě na mnohé další mety, kdyby v roce 1935 stále v poměrně mladém věku nezemřel po zákeřné nemoci. Ve své sérii „Sto největších šachistů historie“ jsem mu přiřadil čtyřicáté osmé místo.

O jeho knížce Můj systém se mnozí i světoví hráči opakovaně vyjádřili v tom smyslu, že výrazně ovlivnila jejich šachový vývoj. K tomu se můžu přidat i já, autor tohoto článku. Přečtení jeho knížky mi velmi pomohlo v šachovém růstu a doporučuju ji každému začátečníkovi, který má chuť se zlepšit v šachové hře.

Dvacátého prvního listopadu oslaví šedesát let Jevgenij Barejev, bývalý čtvrtý hráč světa, dvojnásobný účastník kandidátského turnaje či mistr SSSR. Barejev byl součástí světové špičky v devadesátých a nultých letech, přičemž původně reprezentoval rodné Rusko a poté Kanadu, do které se přestěhoval. Jeho největším turnajovým úspěchem je vítězství ve Wijk aan Zee 2002. V mé sérii mu patří devadesáté druhé místo.

Druhého listopadu měl dvacet let jeden z vlny vynikajících uzbeckých mladých šachistů Mukhiddin Madaminov. Madaminov teprve nedávno překonal hranici 2600 a vše má tedy zatím před sebou. Nicméně už tak na sebe výrazně upozornil – v létě letošního roku vyhrál UzChess Cup Masters, kde hráli třeba Abdusattorov, Erigaisi, Mamedyarov, Nepomniachtchi či Niemann. Madaminov vyhrál turnaj z pozice posledního nasazeného a ukázal tak potenciál stát se další velkou uzbeckou hvězdou.

Události

Před sto třiceti lety, šestého listopadu 1896, začal v Moskvě odvetný zápas o titul mistra světa mezi Laskerem a Steinitzem.

Před deseti lety, v listopadu 2016, Magnus Carlsen podruhé obhájil titul mistra světa a v tie-breaku porazil Sergeje Karjakina.