Šachové dějiny jsou plné výjimečných hráčů a osobností, zápasů, které tvořily historii, kontroverzí, které více či méně změnily směr jejich vývoje. Jako v každém sportu, i v šachu se formovaly rivality mezi hráči, jejichž soupeření se stalo kořením šachového světa a magnetem zájmu šachové veřejnosti. Šlo o rivality, které vznikly díky častým a vyrovnaným konfrontacím za šachovnicí, osobním antipatiím a sporům, či dokonce ideovým nesouladům ohledně podstaty šachové strategie. V této sérii článků vám představím deset největších šachových rivalit v dějinách.
1. místo: Karpov vs Kasparov
Největší rivalitou šachové historie, a bezpochyby jednou z největších ze všech sportovních odvětví, je rivalita dvanáctého a třináctého mistra světa. Anatolij Karpov a Garri Kasparov byli rivaly šachovými, osobními i politickými. V letech 1984-1990 spolu sehráli těžko uvěřitelných pět zápasů o titul mistra světa v řadě.
Sedmdesátá a osmdesátá léta byla pro šachy vskutku turbulentní doba. Nikdy před tím ani potom nebyla tato hra tak moc prostředkem politického boje. Nejdřív Fischer a Spasský, souboj Sovětského svazu se Spojenými státy v roce 1972. Poté zápasy Karpova s Korčným, miláček Kremlu proti ruskému emigrantovi. A nakonec Karpov a Kasparov, oblíbenec Brežněva proti oblíbenci Gorbačova. Oba reprezentovali jiný politický proud, Karpov ztělesňoval dobu, kdy Kreml vládl tvrdou rukou, Kasparov byl bojovníkem více liberálního přístupu. Oba měli také velice odlišný herní styl. Karpov byl trpělivý, poziční hráč a mistr koncovek, pokračovatel šachové tradice Botvinnika. Kasparov byl útočný a trochu impulzivní taktik, který se stylem spíše podobal Talovi. Osobní antipatie mezi expresivním Kasparovem a rezervovaným Karpovem byly přímo hmatatelné a nijak přátelsky se k sobě nechovali.
První zápas o titul odehráli roku 1984. Hrálo se na šest vítězství. Zápas vstoupil do dějin jako jediný v historii, který se nedohrál. Po pěti měsících a osmačtyřiceti partiích se prezident FIDE rozhodl zápas přerušit pro vyčerpání hráčů a uspořádat nový zápas s novými pravidly. Karpov přitom vyhrál čtyři z prvních devíti partií a po sedmnácti remízách přidal další výhru a vedl 5:0. Ani následujících dvacet jedna partií mu však nestačilo na to, aby přidal šestý bod, naopak Kasparov začal vyhrávat partie a ve chvíli přerušení zápasu bylo skóre již jen 5:3 (40). Je ironií osudu, že nejdelší šachový zápas historie nebyl dost dlouhý na to, aby se stihl dohrát.
Další zápasy se již hrály na stanovený počet čtyřiadvaceti partií s tím, že remíza znamenala obhájení titulu mistra světa. Protože Karpov v nedohraném zápase vedl, byla mu zaručena možnost odvetného zápasu v případě, že by nový zápas prohrál.
Nový zápas se odehrál na podzim 1985 a byl dramatický do poslední partie. Kasparov před ní vedl o jeden bod a Karpov musel vyhrát, aby remizoval zápas a obhájil titul. Karpov útočil na soupeřova krále ale v ostré pozici a časové tísni udělal chybu a Kasparov partii vyhrál a s ní i zápas 13:11. Stal se tak nejmladším mistrem světa v historii.
Hned další rok se hrál odvetný zápas a tentokrát Kasparov vyhrál nejtěsnějším skóre 12,5:11,5.
A další rok se utkali znovu, protože cyklus mistrovství světa byl tříletý a v roce 1987 se měl zakončit další tříletý cyklus. Karpov byl nasazen přímo do finálového zápasu kandidátů a znovu se kvalifikoval do zápasu o titul. Ve něm Karpov před poslední partií vedl o bod a potřeboval remízu k návratu na trůn. Podobně jako dva roky zpátky, i tentokrát zvládl klíčové okamžiky poslední partie lépe Kasparov, v dramatické partii svého soka udolal a obhájil titul po výsledku 12-12. Ještě jednou se Karpov probojoval do zápasu o titul, v roce 1990, prohrál opět 12,5:11,5.
Celkem ve svých pěti zápasech odehráli 144 partií. Dvacet jedna z nich vyhrál Kasparov, devatenáct Karpov, sto čtyři skončilo remízou.
Kasparov slavil úspěch na hřišti sportovním i politickém, vzhledem k tomu, že se o rok později rozpadl Sovětský svaz.
Šachová rivalita Karpova a Kasparova potom pokračovala na dálku. V roce 1993 došlo k rozkolu a Kasparov uspořádal vlastní zápas o titul bez účasti FIDE. V něm porazil Nigela Shorta. FIDE uspořádala svůj vlastní zápas, ve kterém Karpov porazil Timmana a šachy tak měly dva mistry světa. Mezi lety 1993 a 1999 se tito dva mistři světa jmenovali Anatolij Karpov a Garri Kasparov. Jejich rivalita pokračovala i v politice. Zatímco z Karpova se stal poslanec Dumy loajální k Putinovi, z Kasparova se stal jeden z Putinových největších kritiků.
Po konci jejich šachových kariér však skončila také jejich rivalita osobní. Usmířili se pod podmínkou, že se spolu zkrátka nebudou bavit o politice. Když byl Kasparov zatčen na demonstraci a uvězněn, Karpov se ho pokusil navštívit ve vězení.
Karpov a Kasparov jsou dva titáni světového šachu, jejichž rivalita přepisovala rekordy a dodnes fascinuje šachovou veřejnost. Není žádná jiná rivalita, která by svým magnetismem překonala toto legendární soupeření.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1984%E2%80%931985
https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1985
https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1986
https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1987
https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1990
https://www.stream.cz/sportovni-okamziky/skandalni-zapas-na-64-polich-185992
Autor článku:
Bc. Miroslav Janeček
Miroslav Janeček (*1999) je aktuálně studentem magisterského programu Anglická filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pochází z Opavy a hrdě reprezentuje svůj šachový klub Slezan Opava, ve kterém také působí jako trenér mládeže. Je spoluzakladatelem ŠachMédia a hlavním autorem článků. Ve volném čase se kromě šachů a psaní věnuje také raketovým sportům, historii a literatuře.