🔥 PREMIUM do konce listopadu ZDARMA! 🔥 stačí se jen přihlásit/registrovat

Oheň a led: o tom jak ruská síla zmrazila kubánský plamen

Šachové dějiny jsou plné výjimečných hráčů a osobností, zápasů, které tvořily historii, kontroverzí, které více či méně změnily směr jejich vývoje. Jako v každém sportu, i v šachu se formovaly rivality mezi hráči, jejichž soupeření se stalo kořením šachového světa a magnetem zájmu šachové veřejnosti. Šlo o rivality, které vznikly díky častým a vyrovnaným konfrontacím za šachovnicí, osobním antipatiím a sporům, či dokonce ideovým nesouladům ohledně podstaty šachové strategie. V této sérii článků vám představím deset největších šachových rivalit v dějinách.

8. místo: Aljechin vs Capablanca

Rivalita třetího a čtvrtého mistra světa je jednou z těch mnoha, která v průběhu času přešla do osobní roviny.

Ti dva se poznali někdy po první světové válce a původně nic nenasvědčovalo tomu, že by z nich měli být velcí rivalové. Capablanca byl hvězdou na vzestupu a bylo jen otázkou času, než se tento „šachový stroj“ stane mistrem světa. Stalo se tak roku 1921, v té době už byl na vzestupu i Aljechin a spřádal plány na zisk titulu pro sebe.

V průběhu turnaje v Londýně v roce 1922, který Capablanca vyhrál, přišel mistr světa s ucelenými pravidly, podle kterých se měly řídit všechny další zápasy o titul mistra světa. Většina ostatních hráčů, včetně Aljechina, je podepsala. Mimo jiné musel vyzyvatel nabídnout nejméně deset tisíc dolarů, což byly na tu dobu velmi velké peníze. Čas zápasu určoval obhájce titulu, ale musel začít nejpozději do roka od obdržení výzvy. Tato Londýnská pravidla byla obecně velmi přívětivá k mistru světa a Capablanca byl mnohými obviňován, že je zavedl, aby se vyhnul nutnosti titul obhajovat. A tak uběhlo celých šest let, než se někomu podařilo sehnat sponzory a vyzvat mistra světa. Ten někdo byl Aljechin.

Zápas se odehrál v Buenos Aires v roce 1927, téměř v domácím prostředí mistra světa, a podle Londýnských pravidel se hrálo do šesti vítězství. Počet partií, které Capablanca prohrál za posledních šest roků se dal spočítat na prstech jedné ruky. Proti Aljechinovi navíc neprohrál nikdy ani partii. Šance, že by ruský vyzyvatel vyhrál šest partií najednou tak většina lidí považovala za mizivé, včetně Aljechina, jak později přiznal. Jenže Capablanca byl příliš sebevědomý a podcenil přípravu, kdežto Aljechin se připravil velmi důkladně. Jejich zápas je dodnes jeden z nejlegendárnějších v šachových dějinách a až do kontroverzního zápasu Karpova s Kasparovem v roce 1984 si držel pozici nejdelšího zápasu o titul mistra světa. Monumentální bitva skončila po 34. partii, Aljechin vyhrál 6:3 (=25).

Aljechin po zápase prohlásil, že hodlá přistoupit na odvetný zápas za stejných podmínek, jaké musel splnit on sám. Capablanca toužil získat korunu zpět, ale kvůli krachu New Yorské burzy nebyl schopný sehnat potřebné finance. Pokoušel se tedy s Aljechinem jednat o jiných podmínkách, ale mistr světa byl neústupný. Několikrát už to vypadalo, že k zápasu dojde, ale jednání vždy skončila neúspěchem. Kvůli tomu se postupně zhoršil jejich vzájemný vztah až nakonec spolu nemluvili vůbec.

Ve třicátých letech se vyhýbali jeden druhému jako čert kříži. Pokud na turnaji hrál jeden, nehrál tam druhý. Pokud se stalo, že na turnaji hráli oba, pak zejména Aljechin žádal od pořadatelů větší finanční částku za svou účast, než by normálně žádal na turnaji bez Capablancy. I v hracích místnostech se chovali až dětinsky. Mimo hrací časy turnaje, pokud jeden do místnosti vešel, druhý z ní odešel. Několik málo vzájemných zápasů, které do konce třicátých let ještě stihli odehrát, vždy poutalo hodně pozornosti.

Na šachové olympiádě v Buenos Aires v roce 1939 se Capablanca naposledy pokusil vyjednat odvetný zápas. Během olympiády ovšem Hitler napadl Polsko. Aljechin odmítl s tím, že musí být k dispozici na obranu své adoptivní vlasti – Francie.

Oba velikáni se již nikdy neviděli a do smrti zůstali znesvářeni. Šachy během pouhých pěti let ztratily tři velké legendy: Lasker zemřel roku 1941, Capablanca o rok později a Aljechin je následoval roku 1946. V šachu začala nová éra – éra Mezinárodní šachové federace a sovětské nadvlády.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Alekhine

https://en.wikipedia.org/wiki/Jos%C3%A9_Ra%C3%BAl_Capablanca

https://www.chess.com/blog/simaginfan/the-london-rules-the-end-of-a-world-championship-dream

https://www.chess.com/article/view/clash-of-champions-alekhine-vs-capablanca

https://www.chessgames.com/perl/chess.pl?tid=54140

Autor článku:

Bc. Miroslav Janeček

Miroslav Janeček (*1999) je aktuálně studentem magisterského programu Anglická filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pochází z Opavy a hrdě reprezentuje svůj šachový klub Slezan Opava, ve kterém také působí jako trenér mládeže. Je spoluzakladatelem ŠachMédia a hlavním autorem článků. Ve volném čase se kromě šachů a psaní věnuje také raketovým sportům, historii a literatuře.

Podpořte autora:

Napsat kvalitní článek stojí spoustu času

Čtěte další články:

Šachová novela: největší dílo světové literatury o šachu?
V moderní světové literatuře s šachovou tématikou najdeme jen stěží dílo, které by se svou slávou a přesahem do nešachového světa mohlo rovnat Šachové novele Stefana Zweiga. Rakouský autor v ní mistrovským způsobem na pozadí královské hry studuje psychické trápení a posedlost, stejně tak jako tragédii, jakou pro mnoho Rakušanů znamenal anšlus....
1 listopadu, 2023
Rozhovor s FM Radomírem Caletkou
Vítáme vás u dalšího rozhovoru na ŠachMédiu. Minule jsme si řekli něco o psychologické stránce šachu, dnes se pobavíme s FM Radomírem Caletkou o tom, jak je v šachu důležitá fyzická kondice. Radku, vítej. Děkujeme, že jsi přijal pozvání a hned se vrhneme na první otázku. Lidé, kteří se příliš šachu nevěnují,...
429624243_1427517987865017_1112042316526519506_n-2
29 února, 2024

Přihlašte se

Ještě nemáte účet ? Registrujte se

Registrujte se

Registrací souhlasíte s Zásady ochrany osobních údajů a Obchodními podmínkami odhlášení z NewsLettru je možné zasláním požadavku na info@chessdb.cz

Již máte účet ? Přihlaste se