Hned pět šachových legend, dvě žijící a tři z historie, mají v březnu 2025 kulatá výročí narození. Pojďme si je nyní krátce představit.

4.3. 1935 – Bent Larsen

Devadesáti let by se dožil slavný dánský velmistr Bent Larsen, který byl zejména v šedesátých a sedmdesátých letech jedním z nejlepších hráčů na světě. Byl nejlepším nesovětským hráčem té doby po Robertu Fischerovi a až do vzestupu Magnuse Carlsena také nejlepším šachistou v historii Skandinávie.

Larsen byl již na vrcholu v době, kdy se v šachu zavedl Elo rating, ve kterém byl nejvýše na čtvrté pozici. Podle Chessmetrics byl před tím několik měsíců i třetím nejlepším hráčem světa. Blízko světovému titulu byl čtyřikrát. V roce 1965 porazil ve čtvrtfinálovém zápase kandidátů Ivkova, ale prohrál nervy drásající semifinále proti Talovi. V dalším cyklu opět vyhrál čtvrtfinále, tentokrát s Portischem, ale nad jeho síly v semifinále byl budoucí šampion Spasskij. I v následujícím cyklu vyhrál čtvrtfinále, tentokrát s Uhlmannem. V semifinále proti Bobbymu Fischerovi ho však potkal stejný osud jako před ním Tajmanova – prohrál 0:6. Pikantní na tom bylo to, že rok před jejich semifinále Larsen odmítl nastoupit na druhé desce za Fischerem v zápase SSSR vs Svět na základě svých turnajových úspěchů a Američanovy neaktivity. Fischer Dánovi nečekaně ustoupil a hrál na druhé desce. Počtvrté a naposled si Larsen zahrál kandidátské zápasy v roce 1977, kde prohrál čtvrtfinále s Portischem.

Bent Larsen byl šestinásobným šampionem Dánska a v roce 1956 vyhrál pro sebe zlatou medaili za výkon na první desce na šachové olympiádě.

Nejzářivější částí Larsenovy kariéry byly jeho četné turnajové úspěchy. Turnaje vyhrával často před nejlepšími sovětskými hráči, úřadujícími mistry světa i samotným Fischerem: Le Havre 1966, Havana 1967, Palma de Mallorca 1967, Monte Carlo 1968, Palma de Mallorca 1969, Buesum 1969, Lugano 1970, Hastings 1972, Manila 1973. Larsen také sdílel vítězství na turnaji Hoogovens, dnes známému jako Tata Steel Masters, v letech 1960 a 1961.

Larsen byl znám pro svá netradiční zahájení a jeho jméno dnes nese především zahájení 1.b3, které se střídavými úspěchy hrával.

8.3. 1925 – Jefim Geller

A máme tady i jednoho centuriona. Slovutný sovětský – ukrajinský velmistr Jefim Geller se narodil před sto lety v Oděse. Geller je dnes nedoceněný, možná částečně proto, že sovětských hráčů v jeho době bylo hrozně moc a několik jich bylo i mistry světa, což se jemu nepodařilo. Nicméně dva mistry světa v závěru kariéry koučoval – Spasského a Karpova. V šedesátých letech byl Geller podle Chessmetrics několik měsíců světovou dvojkou a stabilně v první pětce až desítce. V oficiálním FIDE ratingu byl nejvýš osmý. Dvakrát vyhrál mistrovství SSSR (1955, 1979) a třikrát zlatou medaili na své desce na šachové olympiádě. V zápase SSSR vs Svět v roce 1970 hrál pátou desku a měl výhru a tři remízy proti Gligoričovi.

Geller hrál na Turnajích kandidátů 1953 a 1956 a v obou případech skončil zhruba v polovině startovního pole. V roce 1962 se dělil s Keresem o druhé místo pouhý půl bod za vítězným Petrosjanem. V roce 1965 se Kandidáti hrály poprvé jako zápasy. Geller vyhrál čtvrtfinále s bývalým šampionem Smyslovem, ale v semifinále nestačil na Spasského. Se Spasským prohrál znovu ve čtvrtfinále dalšího cyklu v roce 1968. V roce 1971 prohrál čtvrtfinále s Korčným. To byla jeho šestá a poslední účast na Turnaji kandidátů.

Geller vyhrál spoustu turnajů. Třikrát se dělil o vítězství na předchůdci dnešního Tata Steel Masters (1965, 1969, 1977), sdílel vítězství taky v Drážďanech 1959, Havaně 1971 či Bernu 1987. Samostatně vyhrál například Iwonicz Zdroj 1957, Kislovodsk 1966, Göteborg 1967, Kislovodsk 1968, Budapešť 1973, Teesside 1975, Moskva 1975, Las Palmas 1976, Bogotá 1978, Dortmund 1989.

Geller byl útočný hráč vyznávající aktivní styl hry. Zároveň byl známý jako expert na mnoho zahájení, zasloužil se třeba o rozvoj Královské indické obrany. Jmenuje se po něm jistý gambit ve Slovanské obraně. Mezi jeho velmi speciální úspěchy jistě patří fakt, že na konci kariéry měl pozitivní skóre vzájemných zápasů s Fischerem a i celkově proti mistrům světa si nevedl vůbec špatně.

Vzpomínka na Jefima Gellera u příležitosti sta let od jeho narození je vzpomínkou na šachistu, který strávil celá desetiletí u vrcholu této hry, ale nikdy ho zcela nedosáhl, zároveň ale dokázal pořádně zatopit těm, kteří se tam na chvilku dostali. Je vzpomínkou na trochu neprávem zapomenutou šachovou legendu.

15.3.1975 – Veselin Topalov

Padesáti let se dožívá žijící legenda, Bulhar Veselin Topalov, který je jedním z pouze sedmi hráčů historie, kteří se objevili na prvním místě oficiálního FIDE žebříčku. Byl také mistrem světa podle FIDE za rok 2005, v době tzv. šachového schizmatu, kdy měly šachy dva krále. Mistři světa FIDE 1993-2006 se obvykle do výčtu uznávaných klasických mistrů světa příliš nepočítají, ale to nemění nic na tom, že je Topalov jeden z nejlepších hráčů tohoto století. Jeho nejvyšší FIDE rating byl 2816, což ho řadí na dělené desáté místo.

Topalov prohrál ve finále Turnaje kandidátů 2002 s Peterem Lekem, který si tak vybojoval právo hrát s Kramnikem o klasický titul. V mistrovstvích světa FIDE hraných pavoukovým vyřazovacím systémem se nikdy do finále nedostal, ale v roce 2005 po změně formátu se stal mistrem světa FIDE, když vyhrál turnaj osmi hráčů (turnaj hráli ještě Anand, Svidler, Morozevich, Leko, Kasimdzhanov, Adams a Polgárová). O rok později se konal sjednocovací zápas mezi klasickým mistrem světa Kramnikem a mistrem světa FIDE Topalovem. Tento historický zápas ukončil třináct let trvající šachové schizma, vstoupil do dějin kontroverzí ohledně podvádění na záchodě, ale taky tím, že se jednalo o první zápas o titul mistra světa v historii, který rozhodl tie-break v rychlejších formách šachu. Tie-break dopadl lépe pro ruského hráče a Kramnik se tak stal jediným oficiálním mistrem světa.

Topalov se nezúčastnil mistrovství světa 2007 a 2008, ale byl kompenzačně nasazen do kandidátského zápasu 2010 proti Kamskému, který vyhrál. Podruhé v životě tak hrál zápas o titul mistra světa, tentokrát proti Anandovi. Zatímco proti Kramnikovi prohrál v tie-breaku, s Anandem prohrál poslední dvanáctou vážnou partii a s ní i celý zápas.

V následujícím cyklu se Turnaj kandidátů hrál opět jako zápasy a Topalov prohrál hned ve čtvrtfinále s Kamským. Veselin se poté ještě zúčastnil Turnajů kandidátů 2014 a 2016, v obou případech obsadil poslední místo tabulky. Tím skončil jeho boj o šachový trůn, který probíhal od začátku milénia. Mezi jeho úspěchy v pozdní fázi kariéry patřila zlatá medaile na první desce na šachové olympiádě 2014.

Topalov sdílel vítězství v Dortmundu 2001, Cannes 2002, Linares 2005, Tata Steel Masters 2006 a 2007, Londýn 2012; vyhrál samostatně Benidorm 2003, Sofia 2005-2007, Bilbao 2008, Pearl Spring 2008, Linares 2010, Zug 2013 a Norway Chess 2015, což byla zřejmě jeho labutí píseň.

27.3. 1985 – David Navara

V době, kdy píšu tento článek, David bojuje na prestižním turnaji v Praze a je českou šachovou dvojkou. Je to ale dlouhodobá česká jednička a hráč, který v šachu dosáhl na věci, o kterých se nám ostatním jen sní. Na konci tohoto měsíce oslaví čtyřicáté narozeniny.

David Navara to dotáhl na třinácté místo světa a nejvyšší Elo rating 2751. Mistrem České Republiky se stal třináctkrát, což je neskutečné číslo. V roce 2003 vyhrál Rubinsteinův memoriál a v roce 2021 na tomto turnaji vítězství sdílel. V roce 2011 sdílel vítězství na turnaji Tata Steel ve skupině B. Na Šachové olympiádě 2012 dosáhl zlaté medaile na druhé desce. Je trojnásobným mistrem Evropy v bleskovém šachu (2014, 2022, 2023). Od roku 2011 hraje David za Nový Bor, se kterým pravidelně slaví vítězství v české Extralize, ale zažil také výhru v Evropském klubovém poháru. V klasickém šachu David během kariéry porazil hráče jako Carlsen, Anand, Caruana, Aronian, Gukesh, Ding…

Hlavně má ve světě šachu pověst gentlemana a jednoho z nejmilejších lidí této komunity, což je víc než všechny šachové úspěchy dohromady. Přejeme za ChessDB naší šachové legendě vše nejlepší a ještě hodně dalších úspěchů v šachové kariéře, ale nejen v ní.

29.3. 1935 – Wolfgang Uhlmann

Německý hráč Wolfgang Uhlmann, který zemřel teprve před několika málo lety, by se dožil devadesáti let.

Uhlmann byl jedenáctinásobným šampionem Východního Německa. Jeho dalším úspěchem byla individuální zlatá medaile na první desce na Šachové olympiádě 1964. Na Turnaj kandidátů se dokázal kvalifikovat jednou – v roce 1971 prohrál čtvrtfinálový zápas s Larsenem. Podle neoficiálního žebříčku Chessmetrics bylo jeho kariérním maximem sedmnácté místo, podle oficiálního žebříčku FIDE devatenácté. Uhlmann se v roce 1970 zúčastnil zápasu SSSR vs Svět na sedmé desce za tým světa, kde celkově prohrál 1,5:2,5 s Tajmanovem.

Uhlmann vyhrál turnaje v Hastingsu 1958 Raachu 1969 a Halle 1981; sdílel vítězství v Sarajevu 1964, Capablancově memoriálu v Havaně 1964, Záhřebu 1965, Hastingsu 1965, Szombathely 1966, Laskerově memoriálu v Berlíně 1968, Hastingsu 1975 a Halle 1978.

Uhlmann hrával celý život černými pouze francouzskou obranu, ve které byl expertem. Je autorem mnoha šachových knih a příruček. Aktivně hrával až do velmi vysokého věku. Poslední partii odehrál v roce 2016 v německé Bundeslize, což z něj dělá nejstaršího hráče v historii této ligy.