Téma podvádění při online šachu s využitím šachových motorů je dost možná největší téma současného světa naší milované hry. Dovolte mi se s vámi podělit o můj osobní zážitek.

Že někdo podvádí v turnajích o peníze si asi všichni umíme představit a otázka ani není, jestli se to děje – ale spíše jak moc. Jak je to ale při zcela běžných bleskovkách, kterých většina z nás odehraje na internetu nepřeberné množství a ve kterých zpravidla nejde o nic více než elo a naše křehká ega?

Já osobně hraji pravidelně na platformě Lichess a dlouhodobě tam mám v bleskovém šachu rating okolo 2000. Jedná se o celkem běžnou úroveň u klubového hráče, který prošel nějakým základním šachovým výcvikem, ale rozhodně se nejedná o žádnou velkou úroveň. Po většině partií mám ve zvyku právě skončenou hru rychle projet s počítačem a podívat se na graf toho. jak se partie vyvíjela, a na údaje, jako je počet hrubých a dalších menších chyb či procentuální přesnost hry. Pro nedostatek prostoru nebudu tyto pojmy dále definovat; předpokládám, že čtenář je s těmito pojmy obeznámen. Za ty roky, co sleduji své partie, jsem vypozoroval o sobě samém toto:

• odhadem v 90% mých bleskových partií spáchám alespoň jednu hrubou chybu
• moje přesnost se typicky pohybuje kolem 80% až 90% s občasnými excesy
• asi tak jednou za uherský rok se mi stane, že odehraji partii s žádnou nebo jedinou nepřesností a procentuální přesností přes 95% – z takových partií mám velkou radost, hlavně proto, že jsou velmi vzácné – prostě to člověku sedne.

Protože vím, jak (ne)často se mi tyto dokonalé partie podaří sehrát, jsem velmi podezíravý ohledně toho, když se taková partie podaří proti mně mým soupeřům – nicméně rozhodně nejsem Kramnik a nehlásím každého na potkání. 

Jenže někdy se mi stane (a není to zas tak vzácné), že prohraji pět – šest partií v řadě stylem start-cíl: moji soupeři (každá partie s jiným soupeřem) za těch šest partií udělají dohromady třeba jednu větší chybu a každý má přesnost 95% nebo i více. Někteří takhle odehrají klidně čtyřiceti-tahové (poměrně taktické) partie a na konci hry (vždy hraji tempem 3+2) jim zbyde dost času, takže se ani pořádně nemuseli zamyslet. Samozřejmě vím, že někdy to člověku sedne, ale že by to takhle sedlo šesti po sobě jdoucím mým soupeřům? Lze mít takovou smůlu? Jaká je šance, že si nepomohl motorem ani jeden z nich?

Nadhodil jsem tyto otázky kamarádovi (říkejme mu třeba Franta), který je o dost silnější hráč než já a ten byl skeptický. U vínka mi řekl, že pokud ti lidé podvádí, proč mají tak nízké elo? (Díky systému párováni soupeřů mají všichni mí soupeři samozřejmě zhruba podobné elo jako já sám.) Pokud by podváděli, neměli by se dostat výš než na 2000? Já na to ale kontroval otázkou: pokud umí hrát takhle silně, pak proč mají tak nízké elo? Neměli by mít daleko vyšší, když si proti nim já se stejným ratingem ani neškrtnu? Tím jsme se tedy dostali do slepé uličky.

Pak jsme se bavili o možné motivaci a Franta tvrdil, že procento hráčů, kterým by pouze elo a ego stálo za podvod, musí být tak malé, že šance na ně narazit je mizivá. Řekl mi: představ si všechny šachisty, které znáš, a řekni mi: kolik z nich bys řekl, že by mohlo mít tuto motivaci? Uznal jsem, že téměř nikdo a že má v tomto pravdu. Přece jen jsem se ale nebyl schopen smířit s tím, že mám tedy takovou smůlu, že proti mně všichni hrají dobře!

Hned druhý den jsem se přihlásil do svého účtu na Lichess a začal hrát. Říkal jsem si, že až se to zase stane, tak Frantovi tu partii pošlu a může ji posoudit sám. A hned první partie byla ukázková! Soupeř ještě nikdy před tím nepřelezl přes rating 2000, ale já se cítil, že jsem od začátku bez šance. Hrál výborně, rychle, zkrátka ani jsem si neškrtl. Nakonec jsem odevzdaně nechal vypršet poslední tři sekundy v beznadějně prohrané pozici.

Soupeř odehrál 37 tahů taktické sicilské partie s těmito parametry:

• 1 nepřesnost
• Průměrná pěšcová ztráta 17
• Přesnost 96%
• Na konci partie mu zbylo 46 vteřin

Partii si můžete přehrát zde:

Začal jsem partii více zkoumat a poslal jsem ji i Frantovi. Upozornil jsem ho zejména na dva tahy bílého: 18.Da7 a 21.b4. Oba tyto tahy:

• Jsou nejlepší podle počítače
• Pro mě to nejsou jasné tahy, které bych zahrál rychle
• Na oba soupeř spotřeboval stejný čas: 5-6 sekund (pravidelné využívání času je jeden z ukazatelů podvodu)

Franta mi napsal:

„Tah 18.Da7 mi nepřišel zase tak mimořádný, ale uznávám, že tah 21.b4 jsem v první chvíli nechápal. Za mě by neměl být na tyto dva tahy využit stejný čas.“

Pořád byl ale spíše skeptický a tvrdil, že stát se to může. Nicméně já jsem se rozhodl a hráče nahlásil. Už jsem to párkrát v minulosti udělal a nic se nestalo, takže jsem si nedělal velké naděje a smiřoval se s tím, že jsem paranoik.

Ještě ten den mi přišla na Lichessu zpráva, že účet, který jsem nahlásil, byl zablokován pro porušení pravidel. Podíval jsem se na účet onoho soupeře a opravdu – byl zablokován! Na jeho účtu se nedala přehlédnout červená zpráva, která tam před tím toho dne nebyla!

Tak to vidíte – můžete si myslet, že jsem paranoik, ale ukázalo se (a i Franta to uznal), že není kouře bez ohně!

Přeji vám, abyste si užívali radost a adrenalin online šachu bez toho, abyste narazili na podvodníky.

MJ