Minule jsem prezentoval návrh hrát tie-break před začátkem samotného zápasu o titul mistra světa a obhájil ho argumenty. Stále si myslím, že se jedná o nejideálnější řešení, pokud chceme zachovat celkový současný systém. Pojďme se ale zamyslet, jestli se nenabízí řešení, které nejen že by pohřbilo možnost rozhodnout o klasickém titulu v bleskovce, ale navíc by ještě zatraktivnilo a zmodernizovalo celkový cyklus.

Titul mistra světa má ve světě šachu obrovskou váhu a tradici. I když už několik desítek let máme FIDE Elo rating a světová jednička tak nemusí být současně mistrem světa, stále je tento titul největším snem většiny nadějných šachistů a vycházejících hvězd. Je to velký rozdíl oproti třeba tenisu, který žádný titul mistra světa nemá. Respektive dá se za něj zřejmě považovat hráč, který zakončí rok na prvním místě žebříčku. Ale oficiální titul mistr světa neexistuje. Protože v šachu má tento titul tak velkou váhu, tak se dodnes zachovala některá privilegia, která si tento hráč může užívat.

Kdysi to samozřejmě bylo ještě mnohem výraznější. V začátcích, kdy ještě nebyla žádná FIDE, byl titul mistra světa soukromým vlastnictvím toho, kdo jej získal, a ten si mohl určovat podmínky, za kterých jej bude obhajovat, stejně jako soupeře. Ten musel zajistit požadované finance a zápas zorganizovat. Po druhé světové válce započal pod taktovkou FIDE cyklus kvalifikací na Turnaj kandidátů, který s obměnami vydržel do dnešních dní. Mistr světa měl původně automatické právo na odvetný zápas v případě ztráty titulu, od tohoto pravidla bylo upuštěno v šedesátých letech. Pravidlo, podle kterého stačila mistru světa zápasová remíza na obhajobu titulu bylo v platnosti naposled ještě v roce 2004.

Poslední velké privilegium, které mistru světa zbývá, je to, že se nemusí zúčastnit dalších kvalifikačních cyklů a může z pohodlí domova v klidu čekat, až mu systém vyprodukuje vyzyvatele. Možná je správný čas se zamyslet, zda by nebylo dobré zrušit i toto privilegium.

Pokud je někdo mistrem světa, očekává se od něj, že bude tváří svého sportu, jeho ambasadorem a propagátorem, že bude aktivní a bude vidět. Mistr světa by se měl zúčastňovat největších šachových akcí, hrát, dávat rozhovory, chodit do talk show a tak dále a tak dále. Svým hlasem by se měl zasazovat v důležitých otázkách, které rozdělují šachovou veřejnost. Není nic horšího než mistr světa, který získá titul a následující rok po něm není vidu ani slechu. Takové mistry světa šachy nepotřebují. A i přesto mají v platnosti systém, který nejen že zcela umožňuje neaktivitu mistra světa, ale částečně ji i podporuje. Hráč, který získá titul nejvyšší, nemusí dva roky odehrát ani jedinou partii, a pak může v klidu obhajovat svůj titul. V dnešní době skoro nevídané. Hodilo by se zavést nějaké pravidlo o minimálním počtu super-turnajů, kde se musí mistr světa objevit.

Pokud jde ovšem o ten nejdůležitější a nejsledovanější šachový turnaj na světě – a téměř všichni se asi shodnou, že tím je Turnaj kandidátů, – mistr světa se ho nejen nemusí, ale dokonce nesmí zúčastnit. Ano, šachy jsou zřejmě jediným sportem na světě, ve kterém mistr světa není připuštěn na největší turnaj. Je to vskutku paradoxní situace a systém, který mohl kdysi výborně fungovat, ale dnes se zdá již trochu zastaralý. K následující myšlence mě přivedl poslední Turnaj kandidátů, ve kterém se tvrdě bojovalo nejen o celkové vítězství, ale i o druhé místo, kvůli avizovanému odstoupení Carlsena ze zápasu. Tato myšlenka v sobě ukrývá jednak modernizaci systému a zároveň elegantně řeší problém s tie-breakem.

Myšlenka zní: Zrušme privilegium mistra světa, že je automaticky kvalifikován do finálového zápasu. Zaveďme pravidlo, že mistr světa má automatickou vstupenku na příští Turnaj kandidátů. To jako privilegium bohatě stačí, dalších sedm účastníků se bude muset kvalifikovat jinak. Z každého Turnaje kandidátů postoupí první dva do finálového zápasu o titul. A jak to řeší problém s tie-breakem? Jednoduše: vítěz Turnaje kandidátů bude odměněn tím, že bude mít výhodu remízového výsledku, kdežto druhý postupující bude muset zápas vyhrát. Tím by se dosáhlo toho, po čem volá Yasser Seirawan: žádné rapidy a bleskovky v klasickém mistrovství světa. Zároveň by to cyklus zmodernizovalo a zatraktivnilo, protože bychom viděli mistra světa hrát v nejdůležitějším turnaji na světě.

Tak co vy na to? Nezapomeňte vyjádřit svůj názor v anketě a obhájit jej v komentářích!

Pokud Vás zajímá něco o tom, jak fungují kvalifikace na Turnaj kandidátů a proč je aktuální systém nevhodný, pak si přečtěte článek zde: https://sachmedium.cz/clanky/zpusob-kvalifikace-na-turnaj-kandidatu-je-cirkus/

Anketa: Souhlasíte s návrhem autora:

[IT_EPOLL_VOTING id=”2442″][/IT_EPOLL_VOTING]