Alexandr Aljechin

Mistr světa 1927 – 1935, 1937 – 1946, vítěz čtyř zápasů o titul (1927, 1929, 1934, 1937)

Žebříček Chessmetrics: světová jednička celkem 122 měsíců (10 let) mezi lety 1924 a 1944. V letech 1929 – 1935 nepřetržitě.

Turnajová kariéra: vítěz 30 super-turnajů:

2x vítěz Mistrovství Ruska

3x vítěz Hastings Chess Congress

2x vítěz Paris Chess Tournament, Prague International Chess T.

Vítěz Mannheim 1914, Karlovy Vary 1923, Baden-Baden 1925, Curych 1934, Salcburg 1942 a mnoho dalších…

Šachové olympiády: dvě zlaté a dvě stříbrné individuální medaile

Čím si to zasloužil:

Alexandr Aljechin se v roce 1927 po legendárním zápase s Capablancou stal čtvrtým mistrem světa v šachu. A to překvapivě, protože do toho zápasu rozhodně nevstupoval jako favorit. Capablanca tehdy platil za neporazitelného a ruskému emigrantovi se nedávaly příliš velké šance, přestože měl za sebou sérii dobrých výsledků.

Aljechin se narodil do bohaté ruské rodiny, což byl důvod, proč musel po bolševické revoluci svou vlast opustit a usadil se ve Francii. Poprvé na sebe významně upozornil na super-turnaji v Petrohradu 1914, kde nečekaně skončil třetí za Laskerem a Capablancou. Během první světové války hrál další turnaje na ruské půdě a i po válce dokazoval, že se zařadil mezi vycházející hvězdy. Aljechin opustil Rusko v roce 1921 a přestěhoval se do Francie, kde si dal za cíl jedinou věc: stát se hráčem, který vezme titul mistra světa nově korunovanému Capablancovi. Tomuto snažení zasvětil následujících šest let.

Jak postupně sílil, jeho výsledky byly lepší a lepší. Mezi jeho památná turnajová vítězství ve dvacátých letech patří Karlovy Vary 1923 před Bogoljubovem, Maroczym, Rétim, Rubinsteinem a mnohými dalšími, nebo turnaj v Baden-Badenu 1925 před Rubinsteinem, Saemischem, Bogoljubovem, Tartakowerem, Marshallem, Rétim, Nimcovičem atd. V roce 1924 se poprvé podle historických žebříčků podíval na první místo světa; naposled se tam objevil o dvacet let později v roce 1944.

Jediné co se mu nedařilo, byly partie s Capablancou. S úřadujícím mistrem světa měl mimo remízy bilanci 0:5, když se mu konečně podařilo sehnat peníze a zorganizovat zápas o titul. I proto se Aljechinovi nedávaly příliš velké šance.

Jejich zápas v Buenos Aires 1927 definoval jednu šachovou éru a byl nejdelším zápasem o titul až do roku 1984. Aljechin zvítězil 6:3 (=25) a stanul na šachovém Olympu. Od té chvíle se situace v šachovém dění proměnila, Kubánec upadl do menší krize a Rus se stal hegemonem. V následujících osmi letech se Aljechin na žádném turnaji kam přijel neumístil hůře než třetí. Kolem dvou třetin jich vyhrál. To se projevilo i na historických žebříčcích, které ukazují jeho jméno na prvním místě nepřetržitě v letech 1929-1935. Jeho dominance na turnajích byla neuvěřitelná. Turnaj v San Remu 1930 například vyhrál s náskokem 3,5 bodu před zbytkem startovního pole, které obsahovalo Nimcoviče, Rubinsteina či Bogoljubova. Podobné a možná ještě trochu silnější obsazení měl turnaj v Bledu roku 1931, kde Aljechin skončil první s kolosálním náskokem 5,5 bodu na druhého Bogoljubova.

Právě s Bogoljubovem, který za ním často končil druhý na turnajích, hrál Aljechin dva zápasy o titul mistra světa (1929, 1934) a oba hladce vyhrál. S tím, jak neustále jen vítězil, tak začal trochu usínat na vavřínech a zhoršila se mu životospráva. Začal zejména holdovat alkoholu. To byl určitě jeden s faktorů jeho překvapivé prohry s Maxem Euwem v mimořádně těsném zápase o titul roku 1935. Ale Aljechin byl šampion a tak se taky zachoval. Zlepšil životosprávu, zorganizoval odvetný zápas a o dva roky později Euwa rozdrtil. Stal se tak prvním mistrem světa, který si vzal ztracený titul zpět. Nakonec se stal jediným, který si ho vzal i do hrobu.

Po opětovném zisku titulu měl už slabší výsledky než při svém prvním vládnoucím období, což mělo několik příčin. Jednou z nich byl jistě věk, v roce 1937 mu bylo již 45 let. Ale další příčinou byla také nová generace hráčů, která tu jeho pomalu odsouvala do pozadí svým novým stylem a přístupem ke hře. Ukázalo se to už v Nottinghamu 1936, kde se s Capablancou dělil o první místo Botvinnik, naplno se to projevilo na turnaji AVRO 1938, kde hrálo osm nejlepších hráčů světa a první skončil Keres na pomocné hodnocení před Reubenem Finem. Ani v jednom z těchto turnajů se Aljechin nedokázal výrazně prosadit.

Logickým dalším krokem byla výzva k zápasu o titul mistra světa, kterou Aljechin obdržel od Botvinnika i Kerese, ovšem vyjednávání přerušila Druhá světová válka.

Aljechin během války spolupracoval s nacisty a dodnes není jasné, nakolik z pragmatismu a nakolik ze sympatií. Po válce byl každopádně Aljechin persona non grata. Obnovil vyjednávání s Botvinnikem, ovšem uprostřed příprav na zápas nečekaně zemřel.

Dnes je Aljechin považován za jednoho z nevětších hráčů historie a řadí se mezi mistry světa, kteří ve svém období naprosto a zcela vymazali svou konkurenci.

Nejlepší partie:

Jefim Bogoljubov vs Alexander Aljechin

Hastings 1922