Boris Spasský

Mistr světa 1969 – 1972, vítěz zápasu o titul 1969

Žebříček: Podle Chessmetrics byl krátce světovou jedničkou v roce 1966. FIDE poprvé vydala Elo listinu v roce 1971 se Spasským na druhém místě.

Nejvyšší FIDE Elo rating: 2690

Turnajová kariéra: Vítěz 20 super-turnajů:

Zápasy kandidátů 1968

Zápasy kandidátů 1965

2x vítěz Mistrovství SSSR

2x vítěz Amsterdam international chess tournament, Moscow chess tournament

Vítěz Piatigorsky Cup 1966, Linares Chess Tournament 1983

a další…

Šachové olympiády: Za SSSR: šest zlatých a jedna stříbrná týmová medaile, tři zlaté a dvě bronzové individuální medaile. Odehrál také tři Olympiády za tým Francie.

Čím si to zasloužil:

Nedávno zesnulý mistr světa Boris Spasský je dnes nejvíce známý paradoxně svou největší prohrou – v zápase století v Reykjavíku 1972 proti Fischerovi. Je to vůči Spasskému nespravedlivé, protože to sám byl velikán, který se zapsal zlatým písmem do šachových dějin.

Začátek jeho kariéry byl raketový, ještě mu nebylo ani dvacet let a už hrál Turnaj kandidátů v roce 1956. A nevedl si vůbec špatně, skončil na děleném 3.-7. místě za Smyslovem a Keresem. Potom však následovalo období stagnace a Boris nedokázal postoupit do následujících dvou Kandidátů. Částečně to bylo způsobeno taky osobními problémy, rozvodem a dalšími věcmi. Spasský měl také často v kariéře problém s motivací a neměl takovou buldočí povahu jako třeba Korčnoj nebo Karpov.

Nakonec se však Spasský dokázal dát dohromady, zapracoval na sobě a začal vyhrávat mezinárodní turnaje, Stal se z něj konzistentní hráč první světové desítky a později pětky. Od roku 1965 do konce šedesátých let měl své absolutně nejlepší období, kdy byl kandidátem na vítězství na každém turnaji, na kterém startoval. Jeho dost možná největší turnajové vítězství přišlo v roce 1966 na Piatigorsky Cupu v Santa Monice, kde vyhrál o půl bodu před Fischerem, a dále před Larsenem, Portischem, Petrosjanem, Reshevskym a dalšími. Zhruba v té době byl světovou jedničkou podle zpětně vypočítaných žebříčků. První oficiální FIDE žebříček vyšel v roce 1971, tedy v době, kdy již světu (byť ještě ne s korunou na hlavě) vládl Fischer.

V roce 1965 se konečně podruhé kvalifikoval na Kandidáty, které se nyní nově hrály formou zápasů, a hned celý cyklus ovládl když porazil postupně Kerese, Gellera a Tala. V roce 1966 tak vyzval Tigrana Petrosjana k boji o šachový trůn. Tvrdý a vyrovnaný zápas nakonec těsně prohrál.

Další kandidátský cyklus opět vyhrál po výhrách nad Gellerem, Larsenem a Korčným a tentokrát už byl příliš silný i na obhájce titulu Petrosjana. V roce 1969 tak završil své nejlepší období a v jistém smyslu i kariéru a stal se mistrem světa.

Už jako mistr světa hrál na první desce v zápase SSSR vs Svět, kde nastoupil proti Larsenovi a uhrál 1,5/3, než ho v poslední partii vystřídal Stein. Jinak pokračoval dál ve skvělých výsledcích, ale v už zmiňovaném zápase s Fischerem neměl na geniálního Američana nárok a titul mistra světa neobhájil. Sedmdesátá léta po ztrátě titulu pak byla pro Spasského už jednoznačně slabší co do počtu vyhraných turnajů. Stále však byl silným Kandidátem a to ještě celkem čtyřikrát. V roce 1977 se dokonce dostal do finále Kandidátských zápasů a byl krůček od dalšího zápasu o titul, na Korčného v životní formě však nestačil. Naposled byl Spasský Kandidátem v roce 1985.

Jeho labutí píseň a jeden z nejcennějších titulů jeho kariéry, který nikdo už v té době nečekal – to byl turnaj v Linares v roce 1983. Spasský vyhrál před plejádou hvězd včetně jinak dominantního mistra světa Karpova.

Spasský je znám nejen pro své šachové úspěchy, ale také pro svou hráčskou univerzalitu, gentlemanství, fair play, a klidnou a mírumilovnou povahu.

Nejlepší partie:

Bent Larsen vs Boris Spassky

Zápas SSSR vs Svět, Bělehrad, 1970, kolo 2