Emanuel Lasker

Mistr světa 1894 – 1921, vítěz šesti zápasů o titul (1894, 1896, 1907, 1908, 1910, 1910)

Žebříček Chessmetrics: světová jednička nepřetržitě 1890 – 1902, 1908 – 1912, 1916 – 1919 a 1924 – 1926. Dohromady 292 měsíců (24 let).

Turnajová kariéra: vítěz 12 super-turnajů:

Petrohrad 1895/1896

Norimberg 1896

Londýn 1899

Paříž 1900

Petrohrad 1909

Petrohrad 1914

Moravská Ostrava 1923

New York 1924

a pár dalších…

V zápasech do roku 1921 neporažen. Soupeři: von Bardeleben, Mieses, Bird, English, Blackburne, Soupeři, které porazil v zápasech o titul: Steinitz, Marshall. Tarrasch, Schlechter, Janowski.

Čím si to zasloužil:

Emanuel Lasker byl jedním z těch mistrů světa, kteří titul získali nečekaně na začátku kariéry a od toho okamžiku teprve se stali nejlepšími na světě. Mladý Němec si začal budovat jméno začátkem devadesátých let osmnáctého století, vyhrál pár turnajů a zápasů, ale nikdo si příliš nemyslel, že by v roce 1894 mohl porazit Steinitze v boji o titul mistra světa. Nicméně obrovský věkový rozdíl mezi soupeři byl faktorem, který zřejmě mnozí podcenili. Lasker se stal druhým mistrem světa a od té chvíle začal vítězit a neohlédl se zpátky. Nejprve byl jako mistr světa zpochybňován a obviňován, že vyhrál jen kvůli vysokému věku soupeře. Jeho výsledky na turnajích v dalších letech však umlčely všechny kritiky. Na největším turnaji století v Hastingsu 1895 byl sice až třetí za Pillsburym a Čigorinem (ale před všemi ostatními velkými hráči té doby), potom ale začala série turnajů, kde kam přijel tam vyhrál.

Vyhrál v Petrohradě před Steinitzem, Pillsburym a Čigorinem; v Norimberku před Maroczym, Pillsburym, Tarraschem, Steinitzem, Janowskim, Schlechterem, Čigorinem a dalšími; vyhrál v Londýně před Janowskim, Pillsburym, Maroczym, Schlechterem, Čigorinem, Steinitzem, Blackburnem a dalšími; a konečně vyhrál v Paříži před Pillsburym, Marshallem, Maroczym, Burnem, Čigorinem, Schlechterem, Janowskim a dalšími.

Bylo jasné, že šachy mají nového krále a to potvrzují i zpětně vypočítané žebříčky, které ukazují jeho dlouhodobé umístění na prvním místě světa. Vlastně byl světovou jedničkou dohromady déle, než jakýkoliv jiný šachista od roku 1850. Zároveň byl nejdéle mistrem světa – celých 27 let. Logická otázka by tedy byla, proč není výš než na sedmém místě. Na to je několik odpovědí. Jeho panování jakožto světové jedničky začalo v době, kdy ještě stále nebylo příliš silných turnajů ročně a bylo tak snazší udržet tuto pozici, než je to dnes. Hlavně ale jeho panování jakožto mistra světa obsahovalo dlouhé časové úseky, během kterých svůj titul neobhajoval.

Po odvetném zápase se Steinitzem v roce 1896 měl sice již zmíněné dominantní výsledky na turnajích, ale titul v zápase neobhajoval celých 11 let! V letech 1907-1910 pak proběhly čtyři obhajoby v krátkém sledu: jasně porazil Marshalla, Janowského a svého největšího rivala Tarrasche, remizoval zápas se Schlechterem. Po roce 1910 až do roku 1921 ovšem opět neobhajoval ani jednou, byť tady to bylo způsobeno i válkou, kvůli které se neuskutečnil například zápas s Rubinsteinem. Pokud mistr světa obhajuje titul jen šestkrát za 27 let (v průměru jednou za čtyři a půl roku), tak to samozřejmě odebírá něco z jeho lesku.

Před válkou stačil ještě vyhrát silný turnaj v Petrohradu, během války a chvíli po ní byl pak zcela neaktivní a věnoval se svým akademickým projektům. Po válce již nebyl schopen obhájit titul proti mladému Capablancovi v rozpálené Havaně. Nicméně i po ztrátě titulu mistra světa zůstal velmi obávaným protivníkem a vyhrál turnaje v Ostravě a hlavně New Yorku před Capablancou i Aljechinem.

V polovině dvacátých let odešel do šachového důchodu, ale ten neměl být klidný. Ve třicátých letech musel po nástupu Hitlera k moci opustit s manželkou Německo. Usadili se nejprve v Sovětském svazu a později v USA. Mezi lety 1933-1936 se Lasker nakrátko vrátil už jako šedesátník do šachových turnajů, aby si vydělal peníze. Jeho posledním turnajem byl super-turnaj v Nottinghamu 1936.

Nejlepší partie:

Harry Nelson Pillsbury vs Emanuel Lasker

Petrohrad 1895