George Henry Mackenzie

Čím si to zasloužil

George Henry Mackenzie byl jedním z těch šachistů, jejichž život by vydal na několik knih. Narodil se a vyrůstal ve Skotsku, byl u britského námořnictva a plavil se kolem Mysu Dobré naděje až do Indie. V roce 1863, ve dvaceti šesti letech, odplul do Ameriky v té době zmítanou ničivou občanskou válkou. Mackenzie se přidal na stranu Unie a hájil její ideály na bitevním poli až do konce války v roce 1865.

Už v té době měl určité šachové zkušenosti z času, kdy byl v Evropě. Před opuštěním starého kontinentu odehrál několik turnajů a připsal si dokonce i skalp Adolfa Anderssena. Po konci občanské války Mackenzie navázal na svou evropskou šachovou dráhu a stal se z něj postupně hegemon amerického šachu. V tomto smyslu zaplnil mezeru po Paulu Morphym, který zazářil koncem padesátých let v Americe i Evropě, ale pak pověsil šachovou dráhu na hřebík. Mackenzie nikdy nedosáhl šachových výšin a dominance svého velkého předchůdce, nicméně byl nejlepším americkým hrajícím šachistou od konce občanské války do své smrti v roce 1891.

Mackenzie vyhrál druhý, třetí a pátý Americký šachový kongres. Přidal k tomu také vítězství na silném turnaji v New Yorku roku 1876. Jeho asi největším úspěchem je vítězství v Evropě na Německém šachovém kongresu 1887 ve Frankfurtu, kde bral samostatné první místo a předčil mimo jiné Blackburna, Tarrasche, Paulsena, Burna, Gunsberga či Zukertorta.

Proč není výš

V devatenáctém století byla naprostá většina světových hráčů lokalizovaná v Evropě a Mackenzie v Americe neměl tak tvrdou konkurenci. Po jeho vítězstvích na amerických turnajích začal dostávat i pozvánky do evropských turnajů a několikrát podnikl cesty na starý kontinent a zúčastnil se. Kromě jednoho výrazného úspěchu ve Frankfurtu 1887 další silně obsazený turnaj nevyhrál, byť většinou končil v horní polovině startovního pole. Nikdy nebyl považován za vážného kandidáta na titul mistra světa.

Nejlepší partie