Michail Botvinnik

Mistr světa 1948 – 1957, 1958 – 1960, 1961 – 1963, vítěz turnaje 1948 a čtyř zápasů o titul (1951, 1954, 1958, 1961)

Žebříček: Podle Chessmetrics byl světovou jedničkou celkem 133 měsíců (11 let) mezi zářím 1936 a květnem 1958. Na listině FIDE se umístil nejvýše na sedmém místě.

Nejvyšší FIDE Elo rating: 2630

Turnajová kariéra: Vítěz 15 super-turnajů:

Mistrovství světa 1948

6x vítěz Mistrovství SSSR

Vítěz velmi významných turnajů Nottingham 1936 a Groningen 1946

Vítěz Hastings International Chess Congress 1961/62, Tata Steel Masters 1969 a několika dalších…

Šachové olympiády: šest týmových zlatých medailí, dvě zlaté, jedna stříbrná a dvě bronzové individuální medaile

Čím si to zasloužil:

Patriarcha sovětské šachové školy Michail Botvinnik byl osobností, která definovala poválečnou éru světového šachu. Byl kovaným komunistou oddaným režimu, neskutečným šachovým dříčem a profesionálem a hráčem s obrovskou vůlí vítězit. Když se Magnus Carlsen před pár lety vzdal titulu mistra světa, zaslechl jsem kdesi komentář, že něco takového by Botvinnika v životě nenapadlo a nechápal by to. Myslím, že to dokonale vystihuje jeho povahu. Svými šachovými úspěchy si v SSSR vydobyl postavení národního hrdiny, které mu zajistilo bezúhonnost i v pozdější době, kdy už přestal být oblíbencem vládní garnitury.

Po první světové válce si sovětské vedení dalo za cíl dokázat světu intelektuální nadřazenost své ideologie před dekadentním Západem a vybralo si právě šachy jako způsob, jak toho docílit. Vznikl státní šachový program s jediným cílem: vychovat generaci hráčů, která uzme a bude držet titul mistra světa. Zároveň bylo žádoucí, aby tento mistr světa byl zcela oddaný režimu a myšlence socialismu. A Michail Botvinnik byl prvním výsledkem tohoto snažení. Na výsluní se dostal během třicátých let, kdy se postupně vyprofiloval jako lídr sovětské šachové školy. Stále však zbývalo dosáhnout velkého úspěchu na mezinárodní scéně mimo SSSR, což se do té doby nikomu nepodařilo.

A pak přišel slavný turnaj v Nottinghamu v roce 1936. Jeden z nejsilnějších turnajů historie, ve kterém hrálo pět minulých, současných či budoucích mistrů světa – Lasker (pro kterého to byl poslední turnaj). Capablanca, Aljechin, Euwe a Botvinnik. Kromě nich hráli Fine, Reshevsky, Flohr a další. Botvinnik tento turnaj vyhrál se stejným skóre a lepším pomocným hodnocením než Capablanca, až za nimi skončil tehdejší mistr světa Euwe. Z Botvinnika se stal rázem jeden z hlavních adeptů na titul, o rok později ovšem sehrál Aljechin s Euwem odvetný zápas a vzal si titul zpět. V roce 1938 se konal turnaj AVRO v Nizozemsku pro osm nejlepších hráčů světa a vítěz turnaje se měl stát dalším Aljechinovým vyzyvatelem. Botvinnik nedokázal turnaj vyhrát a vzápětí na to začala druhá světová válka a plány na světový titul vzaly zatím za své.

Botvinnik využil válečné roky, aby se šachově zdokonalil a připravil na útok na titul. Po konci bojů už nebyl vítěz turnaje AVRO Paul Keres tím starým Keresem – válka ho poznamenala – a Botvinnik zavětřil šanci. Situace se však o to víc zkomplikovala, když Aljechin v roce 1946 zemřel. Toho roku na podzim se v Groningenu uskutečnil první poválečný super-turnaj a Botvinnik potvrdil své postavení a vyhrál ho před Euwem, Smyslovem, Najdorfem a dalšími. Aljechinova smrt se pak stala příležitostí pro FIDE jak převzít kontrolu nad mistrovstvím světa a proměnit ho do pravidelných tříletých cyklů s jasnými pravidly a kvalifikačními cestami.

Než však tyto cykly mohly začít, bylo třeba mít nějakého mistra světa a proto bylo zorganizováno turnajové Mistrovství světa 1948, ve kterém hrálo pět hráčů – Botvinnik, Smyslov, Reshevsky. Keres a Euwe. V tomto pořadí skončili a Botvinnik se tak stal oficiálně šestým mistrem světa. Kolují zvěsti o tom, že sovětské vedení přikázalo Keresovi, ať nestojí v cestě Botvinnikovi a nechá ho turnaj vyhrát. Zatímco Botvinnik byl Rus a kovaný komunista, Keres byl Estonec a jeho oddanost režimu byla sporná – po sovětské okupaci Estonska se neúspěšně pokusil uprchnout na Západ. Za války při obsazení Estonska německou armádou zase hrál nacisty pořádané turnaje. Bylo tedy pochopitelné, že sovětské vedení chtělo vidět Botvinnika jako vítěze, ne jeho hlavního konkurenta. Není jisté, jak moc to průběh turnaje ovlivnilo, ale pravdou je, že Keres porážel všechny ostatní a s Botvinnikem prohrál čtyři s pěti partií.

V následujících letech se Botvinnik zcela stáhl z turnajů a nebyl příliš aktivním mistrem světa. Soustředil se jen na obhajoby svého titulu. V letech 1951-1963 odehrál celkem sedm zápasů s celkově záporným skóre, což je velmi zajímavé. První dva zápasy – 1951 s Bronštejnem a 1954 se Smyslovem – skončily nerozhodně 12:12, což znamenalo, že Botvinnik titul obhájil. 1957 – prohra se Smyslovem a ztráta titulu. 1958 – vítězství v odvetném zápase. 1960 – prohra s Talem a ztráta titulu. 1961 – vítězství v odvetném zápase. 1963 – prohra s Petrosjanem a definitivní ztráta titulu.

Po roce 1963 se ještě na chvíli zapojil do turnajového dění s dobrými výsledky a jeho poslední velká akce byl zápas SSSR vs Svět v roce 1970, kde hrál na osmé desce a porazil Matuloviče.

Botvinnik byl zcela jistě generačním hráčem, ale mimo top 10 ho v mých očích sráží dvě věci: jednak jeho celkové záporné skóre v zápasech o titul, jednak jeho zřejmě poněkud umetená cestička k titulu díky sovětskému vedení.

Nejlepší partie:

Michail Botvinnik vs José Raul Capablanca

AVRO 1938

1.d4 Nf6 2.c4 e6 3.Nc3 Bb4 4.e3 d5 5.a3 Bxc3+ 6.bxc3 c5 7.cxd5 exd5 8.Bd3 O-O 9.Ne2 b6 10.O-O Ba6 11.Bxa6 Nxa6 12.Bb2 Qd7 13.a4 Rfe8 14.Qd3 c4 15.Qc2 Nb8 16.Rae1 Nc6 17.Ng3 Na5 18.f3 Nb3 19.e4 Qxa4 20.e5 Nd7 21.Qf2 g6 22.f4 f5 23.exf6 Nxf6 24.f5 Rxe1 25.Rxe1 Re8 26.Re6 Rxe6 27.fxe6 Kg7 28.Qf4 Qe8 29.Qe5 Qe7 30.Ba3 Qxa3 31.Nh5+ gxh5 32.Qg5+ Kf8 33.Qxf6+ Kg8 34.e7 Qc1+ 35.Kf2 Qc2+ 36.Kg3 Qd3+ 37.Kh4 Qe4+ 38.Kxh5 Qe2+ 39.Kh4 Qe4+ 40.g4 Qe1+ 41.Kh5 1-0