Robert James Fischer

Mistr světa 1972 – 1975, vítěz zápasu o titul 1972

Nejvyšší elo: 2785

Žebříček: světová jednička podle Chessmetrics 1964 – 1965 a 1966 – 1971

      Světová jednička FIDE od vydání první listiny roku 1971 do roku 1976

      Celkem 122 měsíců

Turnajová kariéra: vítěz šestnácti super-turnajů:

Zápasy kandidátů 1971

8x mistr Spojených států amerických

Vítěz Mar de Plata 1960, Stockholm 1962, Monte Carlo 1967, Skopje 1967, Záhřeb 1970, Buenos Aires 1970, Palma de Mallorca 1970

Šachové Olympiády: dvě týmové stříbrné medaile, individuální dvě stříbrné a jedna bronzová medaile

Čím si to zasloužil:

A dostáváme se k největším z největších. Američan Robert James Fischer, známý jako Bobby Fischer, je možná nejznámějším šachistou, jaký kdy žil. Dokázal něco, co se dlouho považovalo za téměř nemožné. Po více než dvou dekádách narušil sovětskou šachovou dominanci. Sověti proti němu postavili celou svou mašinu, hvězdné hráče v roli protivníků i jejich sekundantů a pomocníků. A přes to na něj nestačili.

Fischer byl zkrátka celou kariéru lepší než ostatní. Začalo to už když byl teenager – první z celkových osmi titulů mistra Spojených států získal už ve čtrnácti letech. A to vůbec nebyl slabě obsazený turnaj, zúčastnil se i hvězdný Reshevsky a další přední američtí šachisté. Právě s Reshevským se dnes Fischer dělí o rekord osmi titulů mistra USA. Nejznámější je jeho šestý titul, který získal ve dvaceti letech, a to z toho důvodu, že ho získal se 100% skóre. 11/11. Tento výjimečný počin dodnes nikdo nezopakoval.

Fischerovi bylo pouhých 15 let, když se poprvé kvalifikoval na Turnaj kandidátů, což je dodnes nepřekonaný rekord. Veteráni elitních turnajů kroutili hlavou a nechápali, jak to, že tento sebevědomý a poněkud excentrický chlapec hraje tak dobře. Co možná nevěděli nebo nedocenili bylo, že Fischer měl nejen úžasný talent, ale taky šachu zasvěcoval veškerý svůj volný čas a v podstatě svůj život. Na Turnaji kandidátů 1959 se umístil na děleném 5.-6. místě z osmi. Pro mladičkého debutanta velmi skvělý výsledek.

Záhy na to začal Fischer vyhrávat super-turnaje. V Mar de Plata 1960 se dělil o první místo se Spasským před Bronštejnem a dalšími. V roce 1962 v pouhých devatenácti letech vyhrál interzonální turnaj ve Stockholmu před Gellerem, Petrosjanem, Korčným a mnohými dalšími skvělými hráči. Toto vítězství z něj rázem učinilo jednoho z hlavních favoritů nadcházejícího Turnaje kandidátů v Curaçao. Skončil však až čtvrtý za Petrosjanem, Keresem a Gellerem a těsně po turnaji obvinil právě tyto tři hráče, že mají mezi sebou dohodnutý remízový pakt, aby mu statisticky znemožnili vyhrát. Dnes je toto obvinění považováno za pravdivé. Všech 12 partií mezi těmito třemi hráči skončilo remízou s průměrnou délkou 19 tahů. Fischerovo obvinění přezkoumala FIDE  a zřejmě došla ke stejnému závěru jako on, neboť už od dalšího cyklu se formát změnil na čtvrtfinálové, semifinálové a finálové Zápasy kandidátů.

Fischer, zklamaný a znechucený z kandidátského turnaje, se na několik let stáhl z šachového dění (s výjimkou mistrovství USA) a nezúčastnil se následujícího cyklu mistrovství světa. Místo toho hrál simultánky a měl přednášky. Bylo ale jasné, že je to ticho před bouří.

V roce 1966 se v Santa Monice účastnil velmi silného Piatigorsky Cupu, kde skončil o půl bodu druhý za Spasským, ale před Larsenem, Portischem, Najdorfem, Reshevskym či mistrem světa Petrosjanem. Tímto silným výsledkem ohlásil svůj návrat.

V roce 1967 vyhrál dva super-turnaje, oba před velmi silným startovním polem. V tuto dobu už byl podle zpětně vypočítaných žebříčků pevně usazený na pozici světové jedničky, na které vydržel až do roku 1975. Byl hlavním favoritem interzonálního turnaje, který sloužil jako kvalifikace na Turnaj kandidátů. Těsně před polovinou turnaje Fischer vedl, ale tehdy se ukázala jeho nesmlouvavá a excentrická povaha. Po neustálých sporech s pořadateli z turnaje odstoupil a zahodil šanci získat titul mistra světa. Následovalo další kratší období bez jakékoliv šachové aktivity, během nějž ale vyšla třeba jeho oceňovaná kniha šachových partií. Tato herní pauza ale netrvala tak dlouho jako ta předchozí a Fischer se zúčastnil následujícího cyklu mistrovství světa, který z něj učinil legendu. Málokdo mohl tušit, že od této chvíle Fischer vyhraje vše, čeho se zúčastní.

V roce 1970 hrál na druhé desce týmu světa v zápase SSSR vs Svět. Petrosjana porazil 3:1. Ten samý rok vyhrál tři velmi silné super-turnaje v Záhřebu, Buenos Aires a Palma de Mallorca. To by nebylo tak překvapivé, ale způsob jakým je vyhrál bral dech. Během těchto tří dlouhých turnajů prohrál pouhé dvě partie a vyhrál je s náskokem dvou a dvakrát tří a půl bodu. Turnaj v Palma de Mallorca byl interzonálním turnajem, který ho kvalifikoval do kandidátských zápasů. Byl to právě tento turnaj, který odstartoval nejlepší vítěznou sérii v dějinách šachu. Bobby vyhrál posledních sedm kol turnaje. Sedm vítězství za sebou.

V roce 1971 se hrály Zápasy kandidátů a Fischer ve čtvrtfinále vyřídil Tajmanova 6:0. Třináct vítězství za sebou. V semifinále hrál s Dánem Larsenem, kterému před rokem pustil první desku v zápase proti SSSR. I toho porazil 6:0. Devatenáct vítězství za sebou!! Ve finále ho čekal Petrosjan, se kterým Fischer vyhrál první partii a dosáhl tím neskutečné a dodnes nepřekonané série dvaceti vítězných partií za sebou proti nejsilnější možné opozici světových mistrů. Zápas s Petrosjanem vyhrál nakonec 6,5:2,5.

A pak už zbýval jen poslední krok. O zápasu o titul mezi Fischerem a Spasským v Reykjavíku 1972 bylo řečeno a napsáno mnohé. Fischer i přes problémy s kamerami, židlemi, diváky a kdo ví čím ještě, byl zkrátka silnější šachista a i přes špatný začátek nakonec Spasského porazil jednoznačně 12,5:8,5. Tím završil nejdominantnější cyklus mistrovství světa v šachové historii. Zároveň, byť to v té době nemohl nikdo tušit, tím ukončil kariéru, protože už se potom žádných soutěžních partií nezúčastnil.

Výjimku udělal až v roce 1992, kdy sehráli se Spasským odvetný zápas o největší sumu peněz, o jakou kdy dva šachisté hráli. Tak přitažlivá byla Fischerova kontroverzní osobnost pro sponzory. Bobby vyhrál 17,5:12,5.

Bobby Fischer byl nejvíc dominantní ze všech mistrů světa. Jeho perfektní skóre 11/11 v mistrovství USA, dvacet partií čítající vítězná série a vůbec způsob, jakým ovládl cyklus Mistrovství světa 1970-1972 – toto jsou výsledky, jaké nemají v šachových dějinách obdoby. Fischer nejen, že byl světovou jedničkou, ale byl jí také dlouhodobě a s největším náskokem na druhého hráče v pořadí v historii FIDE Ela. Tento náskok činil plných 125 bodů a Bobby je dodnes jedinou světovou jedničkou, která se může chlubit náskokem přes 100 bodů. Důvod, proč jsem ho přes to neumístil na první příčku, je krátkost jeho kariéry a tím pádem i menší množství vyhraných zápasů a turnajů. Rozhodl jsem se ocenit nejen dominanci, ale i dlouhověkost a konzistenci. Fischer podle mě není největším šachistou historie, ale je absolutní legendou a asi nejvíce zajímavým hráčem v dějinách této hry.

Nejlepší partie:

Donald Byrne vs Robert James Fischer

New York 1956