Je to smutné, ale je to tak. Před časem jsem na tomto webu publikoval článek, ve kterém jsem se pokusil analyzovat, jak by se šachy mohly stát moderním sportem. Moderním jsem neměl nutně na mysli masově populárním či akčním a rychlým, měl jsem vskutku na mysli moderním. Pod tímto slovem si můžete představit zhruba toto: jedná se o sport s jasně daným systémem turnajů, zápasů, bodů, kvalifikací, které jsou jednotné, přehledné a konzistentní. Má jasně daná pravidla, která platí na všech nebo valné většině turnajů.

Šachy bohužel dnes takovým sportem nejsou. Na každém turnaji platí jiná pravidla (nespočet různých časových kontrol, čekací doby) a jiné herní systémy (švýcarský systém, každý s každým, pavoukový systém, různé divné kombinace). Kvalifikace na nejdůležitější turnaje jsou každý rok jiné a mimořádně nepřehledné, přičemž prestižní turnaje typu Sinquefield Cup či Norway Chess fungují na elitářském systému pozvánek. Tato krize se projevila naplno v tom, že nejlepší hráč již radši neobhajuje titul mistra světa, než aby byl nadále součástí nefungujícího systému. Před nedávnem jsem se díval na podcast světové dvojky Fabiho Caruany, kde rozebíral některé věci ohledně nadcházejícího Turnaje kandidátů, a sám některým věcem nerozuměl a nechápal, jak fungují. Pokud se v systému plně neorientuje někdo jako Caruana, jak můžeme čekat, že bude atraktivní pro fanoušky, pro širokou veřejnost, pro sponzory?

Klasickým příkladem toho, že systém nefunguje, je způsob kvalifikace na Turnaj kandidátů (dále TK), což je bezesporu nejdůležitější šachový turnaj na světě, jelikož jeho vítěz postupuje do zápasu o titul mistra světa. V následujících bodech stručně vysvětlím, proč je systém špatný:

• Je pokaždé jiný.

Aby byl systém atraktivní dlouhodobě, musí být neměnný. Bohužel na každém cyklu mistrovství světa jsou zavedené změny oproti minulému cyklu. Jednou se kvalifikují na TK dva hráči s nejvyšším ratingem, potom pouze jeden. Jednou to jsou dva nejlépe umístění na Grand Swiss, jindy zase jeden. A tak dále, a tak dále. Chybí konzistence.

• Je nevyvážený a často o náhodě.

Způsob kvalifikace je nevyvážený, protože někde odměňuje konzistenci (nejvyšší rating), jinde zase stačí jeden povedený turnaj (vítěz Světového poháru). To není ideální: někdo může mít dlouhodobě slabou formu a nezaslouží si místo na TK, pak se mu čistě náhodou povede jeden turnaj, kde uhraje dobrý výsledek (třeba třetí místo na Světovém poháru), a je kvalifikovaný. Kdežto jiní hráči, mnohem výše na žebříčku, s mnohem lepšími dlouhodobými výsledky, se na TK nekvalifikují. Je přitom nutno taky brát v potaz to, že TK se hraje skoro rok po začátku Světového poháru! Takže i kdyby měl někdo na Světovém poháru formu svého života, tak na TK může pohořet. Obecně jsem proti tomu, aby o kvalifikaci na TK rozhodlo jakékoliv umístění na jednom jediném turnaji.

O náhodě je systém proto, protože se na něj dá kvalifikovat třeba z turnaje Grand Swiss, což je turnaj hraný švýcarským systémem, kde o pořadí na vrchu může rozhodovat pomocné hodnocení. To není něco, co by mohli hráči zcela ovlivnit.

• Umožňuje absurdní situace, jejichž svědky jsme právě teď

Zatímco kdysi se na TK kvalifikoval hráč s nejvyšším průměrným ratingem za několik po sobě jdoucích měsíců, nyní se kvalifikuje hráč s nejvyšším klasickým ratingem pouze k 1.1.2024. Vzhledem k tomu, jak minimální jsou rozdíly mezi hráči na špici žebříčku, samozřejmě není nic jednoduššího, než uspořádat speciální turnaj či zápas pro určitého hráče, aby mohl připsat elo body. Proto teď například Alireza Firouzja hrál ke konci roku ve Francii sérii zápasů s hráči okolo 2400-2500. V plánu bylo šest partií a pouze výhra ve všech šesti by Firouzjovi stačila. V poslední partii ovšem jen remizoval a So tak zůstává před ním. Představme si ovšem, že by amerického velmistra přeskočil. So by pak měl ještě čas uspořádat svůj vlastní turnaj na poslední chvíli a pokusit se to ještě zvrátit. A máme tady naprostý a absurdní cirkus, který nemá s moderním sportem nic společného. Místo toho, aby si hráči vybojovali místo na TK v soubojích se svými rivaly, tak si organizují exhibiční zápasy proti řádově slabší opozici, jen aby připsali pár elo bodíků, což jim stačí ke kvalifikaci. Je to absurdní!

Ostatně, Firouzja se odhlásil z nadcházejícího mistrovství světa v rapidu a blesku, možná se tedy ještě pokusí do konce roku odehrát nějaké další partie a zvýšit si rating. Na Soa ztrácí aktuálně 1,3 bodu…

• Je zmatený, složitý a nepřehledný

Jeden hráč se kvalifikuje tím, že vyhraje tzv „FIDE Circuit“ (česky „okruh“), tedy že nasbírá nejvíc bodů z určitých turnajů, které splňují určitá kritéria, aby se mohly počítat. Pokud chce člověk vědět, které turnaje se počítají a proč, kolik bodů dostane vítěz toho kterého turnaje (liší se podle toho jakým se turnaj hrál tempem, kolik v něm bylo účastníků a jaké bylo průměrné elo turnaje!), či kdo má jak velkou šanci tento okruh vyhrát, tak to aby si vzal kalkulačku, vyhradil si na to tak dva dny usilovné mozkové činnosti a zásobil se kofeinem. Jinak nemá šanci.

Shrnutí

Systém kvalifikace na největší turnaj světa, Turnaj kandidátů, je CIRKUS. Je absurdní, nekonzistentní, náhodný, nepřehledný a nevyvážený. Je to škoda, protože šachy by si zasloužily víc.