Recenze (Martin Pardy)

AAGAARD, Jacob. Positional Play. Quality Chess, 2012, 312 s. edice Grandmaster Preparation.

Obsahem recenze je 1. vydání knihy v roce 2012, v současné době je na trhu k dostání již 3. dotisk z roku 2019.

O autorovi

GM Jacob Aagaard je skotský hráč dánského původu, trenér a světově uznávaný autor šachových publikací. Za svou práci obdržel několik ocenění od různých šachových organizací (ECF, ACP, ChessCafe, Guardian). V roce 2012 obdržel Boleslavského medaili, kterou uděluje FIDE nejlepším šachovým autorům. GM Aagaard je velice plodný spisovatel, je autorem nebo spoluautorem více než 25 publikací

Série Grandmaster Preparation

Positional Play je součástí edice Grandmaster Preparation stejného autora, která vyšla v letech 2012 – 2017. Součástí dané série jsou následující tituly: Calculation, Strategic Play, Attack and Defence, Endgame Play a Thinking Inside the Box.

Kniha: Positional Play

Pro poziční hru jsou charakteristické jednoduše vypadající manévry. Jenomže ona lehkost je pouze zdánlivá a osvojit si jemnosti pozičního manévrování není snadné. Aagaard přichází s originální myšlenkou, když porozumění pozici zredukoval na tři základní otázky, které nám o situaci na šachovnici sdělí vše, co potřebujeme. K tomuto nápadu ho přivedly četné rozhovory, které vedl s mnoha silnými a respektovanými velmistry.

Vše, co potřebujete o pozici vědět, je:

• Kde se nacházejí slabá místa?
• Která figura stojí nejhůře?
• Jaké jsou záměry soupeře?

Odpověď na tyto otázky nalezneme v prvních třech kapitolách.

Chapter 1        Weaknesses

V první kapitole se autor zabývá existencí slabin. Pojem slabina zde autor používá v rozšířeném významu, neboť sem řadí nejen existenci slabých polí a pěšců, ale také nevhodné postavení krále, který se tak může stát cílem útoku. Za povšimnutí určitě stojí, že výklad didakticky rozlišuje vážnou slabinu, která představuje reálné ohrožení, od relativního oslabení, kdy je například osamoceně stojící pěšec sice z definice slabý, ale pro soupeře je obtížné tohoto nedostatku využít. Znalost dané problematiky by měla bezesporu tvořit základní výbavu každého vyspělejšího hráče.

Chapter 2        Pieces

Špatně stojícím figurám je věnována pozornost v druhé kapitole. Každá figura na šachovnici má své specifické vlastnosti, ale také požadavky, které pokud nejsou naplněny, znehodnocují hodnotu figury. Věže potřebují volné sloupce, střelci volné diagonály a jezdci opěrné body. Pokud jsou naše figury omezovány v pohybu, anebo jsou umístěny tak nevhodně, že to ztěžuje jejich zapojení do hry, negativně se to odrazí na celém našem postavení. Naše úloha je v zásadě prostá. Pokud vlastníme špatně umístěnou figuru, snažíme se o nalezení, případně vytvoření, a to často pomocí oběti, ideálního pole, na které jí můžeme přesunout. Pokud má nevhodně umístěnou figuru soupeř, usilujeme ze všech sil o to, aby špatná zůstala. Také znalost tohoto principu lze považovat za stěžejní.

Chapter 3        Prophylaxis

Třetí kapitola pojednává o profylaxi. Zabránění soupeřově protihře je jeden z nejdůležitějších, ale současně také nejtěžších úkolů. Jedná se o nejobtížnější část celé knihy. Idea profylaxe je sice snadná na pochopení, ale její reálné uplatnění je obtížné. Vyžaduje to již značné znalosti a komplexní porozumění šachové hře. V zásadě jde o potlačení naší přirozené touhy udávat v partii rytmus za každou cenu. Nestačí totiž jen ambiciózně myslet na vlastní cíle, protože i soupeř má své úmysly a plány. Často se náš záměr podaří prosadit až poté, co účinně eliminujeme soupeřovy možnosti.

Chapter 4        Exercises

Chapter 5        Solutions

Předposlední kapitola obsahuje diagramy určené k procvičování získaných znalostí. Autor shromáždil 150 příkladů, na kterých si můžete vyzkoušet, jak dalece jste zvládli dané téma. U této části je už patrné, že autor cílí na vyspělejší hráče. Hráčům s ratingem nad 2200 navrhuje přemýšlet nad jedním diagramem 10 minut, hráčům s ratingem pod 2200 pak 15 minut. Z toho jasně vyplývá, že autor si uvědomuje, jak náročným tématům se v knize věnuje.

Poslední, pátá, kapitola obsahuje řešení předchozích diagramů. Je poněkud překvapující, že zatímco teoretické části je věnováno pouze 75 stran, samotné řešení příkladů zabírá více než 200 stran. Je to dáno tím, že řešení je zpracováno zodpovědně. Typickým rysem pro celou knihu je, že každý diagram a každá partie je opatřena kvalitním komentářem. Ke každému řešení je připojen bohatý výklad, takže řešení jednoho cvičného diagramu připadá v průměru na jednu stránku. Jedná se tak v podstatě o prodlouženou část hlavního výkladu.

Celkové zhodnocení

Po technické stránce kniha splňuje vše, co si Aagaard předsevzal – naučit hráče nad šachovnicí přemýšlet. Jeho cílem je, aby se tento proces stal co nejjednodušším. Tento záměr v knize naplňují zejména dvě věci: 1) originální zredukování pozičního cítění na tři základní otázky a 2) naprostá převaha slovního výkladu nad uváděním šachových variant. Zvolený formát zde dokonale pasuje. Zatímco jinde by absence variant a podvariant mohla snižovat odbornou kvalitu díla, v tomto případě je to rozhodně přínosné.

Na druhou stranu se ale nejedná o jednoduchou knihu, protože i přes srozumitelnost výkladu je kniha určena především vyspělým hráčům. Kniha je součástí série Grandmaster Preparation, jenž je záměrně pojatá tak, aby podporovala rozvoj dovedností, které jsou na velmistrovské úrovni naprostou nutností. Kniha Positional Play proto rozhodně není vhodná pro ty, kteří se teprve seznamují se základními principy šachové hry. Kniha se čte dobře, ale to nestačí. Abyste z jejího obsahu vytěžili co nejvíce, je třeba ji důkladně prostudovat. Kniha si hluboké studium rozhodně zaslouží. Podobné učebnice jsou učiněnou studnicí poznání, bohužel své poklady ale nevydávají snadno.

To ale neznamená, že by kniha nemohla být užitečná i slabším hráčům. Kapitoly o slabinách a nevhodně umístěných figurách zpracovávají témata, která mají univerzální uplatnění, neboť se s nimi běžně setkáváme v partiích. Výrazně pak vybočuje pouze část věnována profylaxi.

Kritickou částí, která nastavuje celkovou obtížnost knihy, jsou příklady k procvičování. Ty hodně šachistů potrápí, protože laťka je nastavena opravdu vysoko. Avšak vzhledem k tomu, že řešení k příkladům obsahuje bohatý slovní komentář, lze i tuto část použít jako plnohodnotný doplněk k hlavním kapitolám. Hráčům, kterým budou cvičné diagramy činit potíže, bych radil, aby tak postupovali.

Kniha by rozhodně měla být povinnou výbavou hráče s ratingem 2300, kteří šachovou hru pojímají výkonnostně a usilují o herní růst. Ale i slabší hráči cca okolo 2100 z knihy určitě vytěží mnoho užitečných informací. V neposlední řadě má kniha velký potenciál jako příručka pro trenéry.