Český šachový rok se v zásadě dělí na dvě poloviny. Zhruba od poloviny října do začátku dubna probíhá sezona ligových družstev. A on poloviny dubna do začátku října máme zase sezonu turnajů jednotlivců. Samozřejmě najdeme turnaje jednotlivců také v období sezony družstev – v Praze se hraje například jeden turnaj v lednu a pak samozřejmě největší šachový festival na našem území na přelomu února a března. I tak ale naprostá většina turnajů spadá do jarního a letního období. Začíná to Ostravským Koníkem začátkem května a pak už to jde jeden za druhým s tím jak postupuje léto: Olomouc, Letní Praha, Brno, Staré Město, Tábor, Jeseník a mnohé další… V tomto článku se pokusím načrtnout hlavní rozdíly mezi oběma formami šachové soutěže.

Motivace a energie

Já se dlouhodobě účastním obou – zápasů i turnajů – a tak si myslím, že můžu na základě své zkušenosti zhodnotit hlavní rozdíly. Osobně mám pocit, že v turnaji ze sebe v každé partii vydám více. Zatímco v případě ligových zápasů se někdy jedná více o závazek než radost, více o splnění povinnosti než nadšení ze hry, na turnaj jedu proto, že si opravdu chci zahrát šachy a prožít intenzívní šachový týden. Zatímco u ligových zápasů mívám plnou hlavu mimo-šachových starostí (práce, další koníčky, rodina…) tak na turnaji bývám velmi koncentrovaný a cílevědomý.

Protože ligové zápasy se hrají ráno, tak jsem na nich také velmi často (jakožto sova) poměrně bez energie a někdy se mi stane, že hraju takzvaně na autopilota – ujistím se, že můj zamýšlený tah nic neztrácí a zahraji ho, než abych se do pozice nějak hlouběji ponořil. Ne v každé partii samozřejmě, ale stává se to. Na turnaji naproti tomu se většinou hraje odpoledne, což mi vyhovuje mnohem více. Do každé partie dávám všechno a vymáčknu ze sebe lepší výkony. Také mám dlouhodobě pocit, že moje partie na turnajích průměrně trvají déle než v soutěžích.

Oboje také nabízí zcela jiný druh motivace. Na turnaji je více osobní, kdežto v soutěžích ji aspoň u mě osobně přebíjí motivace týmová – záleží mi hlavně na týmovém úspěchu. Na turnajích mnohem více řeším věci, jako kolik upíšu a připíšu za tu kterou partii do ela.

Síla opozice

V soutěžích hrávám Krajskou soutěž a Krajský přebor, takže nemůžu moc mluvit za ostatní soutěže. Ale můj pocit je, že na většině turnajů je můj průměrný soupeř zarputilejší. Zatímco v soutěži sem tam narazím na někoho, kdo si jen sem tam chce zahrát a příliš se šachu jinak nevěnuje, tak typický soupeř na turnaji je znalostmi a tréninkem nabušený malý kluk, který tam přijel z jediného důvodu – aby mě smetl z šachovnice. Samozřejmě někdy jsem smeten i v soutěži – ale mluvím tady o průměrné situaci a můj dojem je, že na turnaji se více nadřu.

Finance

V tomhle tkví nesporná výhoda soutěží. Stačí zaplatit členský poplatek oddílu a je vystaráno. Naproti tomu za turnaj trvající od soboty do neděle člověk lehce nechá deset tisíc korun. Ubytování na osm nocí, strava, startovné, cestovné, náklady na doprovodný program (koupaliště, muzea, výlety, suvenýry…). Osobně když jedu na turnaj, tak to beru jako dovolenou a počítám s tím, že to prostě tu desítku spolkne. O to více pak potěší, když se člověk umístí a část nákladů si vyhraje zpátky.

Závěrem

Soutěže i turnaje mají oboje něco do sebe a mají svá pozitiva. Soutěže jsou výborné, jste-li týmový hráč anebo berete šachy z velké části jako společenskou událost. Taky jsou ideální pro ty, co si chtějí sem tam zahrát, ale neberou šachy tak vážně. V neposlední řadě je to skvělá příležitost hrát šachy v době, kdy se nehraje moc turnajů, pro lidi, co by bez šachu nevydrželi. 😊

Jejich nevýhody jsou určitě (pro mě) ranní vstávání o víkendu, průměrně nižší energie a soustředění a prostě fakt, že byť šachy hraji obecně rád, sem tam si umím představit jiný nedělní program.

Turnaje jsou výborné, pokud chcete opravdu prožít intenzivní šachový týden a zahrát si proti silné opozici. Devítidenní turnaj bývá tou nejlepší zpětnou vazbou o tom, jak na tom šachově momentálně jste. Je to taky skvělá příležitost pojmout takový turnaj jako dovolenou a proložit ho různým doprovodným programem. A ještě, když se sejde dobrá parta, která jede na turnaj spolu – to pak vznikají nejlepší zážitky na celý život.

Nevýhoda turnajů může být jejich finanční a časová náročnost. 

Děkuji, že jste dočetli až sem, a přeji hodně štěstí na nějakém z letních turnajů!