Před nedávnem mě velmi zaujal článek na sportovní sekci seznamu, ve kterém se psalo o možnosti, že by v ruské KHL začínaly zápasy nájezdy (odkaz na článek najdete na konci tohoto textu). Cílem tohoto opatření by bylo zabránit opatrné hře na málo branek. Vítěz nájezdů by totiž vyhrál následně utkání pokud by (i po případném prodloužení) skončilo remízou. Jedna strana by tedy měla motivaci otevřít hru. Tento nápad má ještě přidanou hodnotu v tom, že lidé nájezdy milují a díky této změně by byly součástí všech zápasů, ne jen úzké skupiny nerozhodných zápasů, jako je tomu nyní. Také diváci u obrazovek by se na zápas dívali hned od začátku a nepřipojovali by se až v průběhu, protože každé utkání by začalo velmi zajímavě – nájezdy.

A jakou to má souvislost s šachem? Již před několika lety jsem napsal celou sérii článků obhajujících myšlenku hrát v zápasech o titul mistra světa tie-break před začátkem samotného zápasu. Tímto článkem bych rád tuto myšlenku připomněl a zkusil ji vrátit do veřejného povědomí a debaty. Organizátoři KHL totiž vůbec nemají špatnou myšlenku a vidím velké výhody i pro šach. Hlavní myšlenka je jednoduchá – vítězi tohoto tie-breaku by stačila zápasová remíza k zisku titulu mistra světa. Spoustu lidí včetně mě je totiž otráveno rychlými či opatrnými remízami v závěrečné fázi zápasů o titul a následným rozhodnutím o tomto titulu klasického mistra světa v rychlejších tempech.

Byl bych na sebe pyšný, kdybych mohl prohlásit, že jsem na tuto geniální myšlenku přišel sám. Ve skutečnosti s ní přišel (pokud já vím) generální ředitel FIDE Emil Sutovsky. Ten argumentuje, že zápas by začínal zajímavě, hned ze začátku by bylo poměrně hodně v sázce a tím pádem by zápas hned ze začátku přilákal větší množství diváků. Vítěz by získal „pole position“. Ale rozhodlo by se následně v klasickém šachu. Sutovsky dále navrhuje, aby se tie-break (pokud by byl na začátku, muselo by se mu samozřejmě říkat jinak, třeba „mini-zápas“) hrál ve dvou dnech a před plným publikem, udělat z toho takovou show, jakou si to zaslouží být. To by umožnilo také větší počet partií v tomto mini-zápase.

V podstatě bychom se vrátili do doby, kdy jednomu z hráčů stačilo nerozhodné zápasové skóre. To zajistilo, že závěrečné partie zápasů se nehrály opatrně, protože jedna ze stran musela hrát na výhru. A rozhodlo se v klasickém tempu, tak jak by to mělo být. Jediný rozdíl je v tom, že kdysi měl tuto výhodu automaticky obhájce titulu. S tím nesouhlasím, myslím si, že pro ideální sportovní zápas by oba soupeři měli startovat ze stejné startovací čáry. Považuji za lepší, když si hráč tuto výhodu vybojuje.

Vím, že se o této změně kdysi uvažovalo a několik prominentních hráčů jí vyjádřilo podporu. Zdá se však, že nesouhlasné reakce zatím převážily. Osobně doufám, že se dožiji dne, kdy se toto pravidlo zavede. Znamenalo by to jednoznačné zlepšení současného systému.

Odkaz na článek o KHL zde:

https://www.sport.cz/clanek/hokej-evropske-ligy-hokej-uplne-vzhuru-nohama-v-rusku-uvazuji-o-prevratne-novince-5536914