Šachové dějiny jsou plné výjimečných hráčů a osobností, zápasů, které tvořily historii, kontroverzí, které více či méně změnily směr jejich vývoje. Jako v každém sportu, i v šachu se formovaly rivality mezi hráči, jejichž soupeření se stalo kořením šachového světa a magnetem zájmu šachové veřejnosti. Šlo o rivality, které vznikly díky častým a vyrovnaným konfrontacím za šachovnicí, osobním antipatiím a sporům, či dokonce ideovým nesouladům ohledně podstaty šachové strategie. V této sérii článků vám představím deset největších šachových rivalit v dějinách.
4. místo: Karpov vs Korčnoj
Podle mnohých je Korčnoj nejlepším hráčem, který se nestal mistrem světa. V tom, aby se jím stal ho třikrát zastavil Anatolij Karpov. Ale pěkně popořadě.
Korčnoj byl o celých dvacet let starší než Karpov. Generačně patřil spíš ke Spasskému či Petrosjanovi. Sovětské vedení mělo za to, že tato generace hráčů dopustila ztrátu titulu mistra světa a není schopná Fischerovi vzdorovat. Proto, když se objevil nový super-talent Karpov,ho začali otevřeně protěžovat. Kromě toho, že považovali mladého Karpova za větší hrozbu pro Fischera, měli také politické důvody. Karpov byl naprosto loajální Kremlu, kdežto kolem Korčného se vznášelo podezření, že má v plánu emigrovat. Na začátku sedmdesátých let nedostával povolení vycestovat a účastnit se turnajů na západě.
Korčnoj a Karpov měli spolu původně přátelský vztah, to se ale změnilo v roce 1974. Tehdy začínalo být jasné, že Fischer zřejmě nebude obhajovat titul mistra světa a finále zápasů kandidátů tak bylo de facto zápasem o světový titul. Toto finále hráli Korčnoj a Karpov. Sovětští velmistři měli z Kremlu zakázáno Korčnému jakkoliv pomáhat. Bronštejn Korčnémuúdajně pomáhal a byl za to potrestán. Karpov měl k dispozici vše o co si řekl. V průběhu tohoto zápasu se vztah mezi oběma hráči zhoršil, protože Karpov představoval vše, co Korčnoj na Sovětském svazu nesnášel. Navíc poznal, že Karpov učinil vědomé rozhodnutí stát se miláčkem Kremlu pro svůj vlastní zisk. Karpov měl zápas dlouho pod kontrolou, ale ke konci Korčnoj snížil na rozdíl jediné výhry. Karpov však byl schopen remizovat poslední tři partie a vyhrál těsně 12,5:11,5.
Po tomhle zápase učinil Korčnoj dle svých slov definitivní rozhodnutí opustit Sovětský svaz. Paradoxně mu k tomu pomohl sám Karpov. Když Fischer odstoupil a Karpov se stal mistrem světa bez boje, sovětské vedení chtělo za každou cenu ukázat, že je zaslouženým mistrem světa. Proto potřebovali ukázat, že Korčnoj je silný hráč. V roce 1976 tedy Viktor dostal povolení vycestovat na turnaj v Nizozemsku. Na turnaji se dělil o první místo.
Do vlasti se však už nevrátil a stal se tak prvním významným šachistou, který emigroval ze Sovětského svazu. Tragédií na tom bylo to, že tam zanechal ženu a syna, kteří byli perzekuováni a trvalo šest let, než dostali povolení k vycestování.
Sovětské vedení se pokusilo zabránit Korčnému účastnit se následujícího cyklu mistrovství světa na základě toho, že nemá státní příslušnost. Předseda FIDE Max Euwe smetl stížnost ze stolu s tím, že Korčnoj zažádal o švýcarské občanství. Korčnoj navíc prošel kandidátskými zápasy jako nůž máslem a vyzval Karpova k souboji o světový titul.
Jejich zápas na Filipínách z roku 1978 si v kontroverzi a politickém podtextu v ničem nezadal se soubojem Spasského a Fischera. Miláček Kremlu versus sovětský emigrant, nepřítel režimu. Ve vzduchu visela možnost, že by se mistrem světa stal zrádce, což by pro Kreml bylo ještě horší, než když vyhrál Fischer. Osobní vztah obou hráčů byl již v době zápasů zcela na bodu mrazu a brzy si zcela přestali podávat ruce před i po partii. Přestali spolu komunikovat, veškerá komunikace probíhala přes rozhodčího. Karpov označoval Korčnéhoza nemorálního, protože opustil svou rodinu, Korčnoj nesnášel Karpova, protože podporoval režim, který jeho rodinu věznil. Kvalitou partií zůstal zápas za očekáváním, ale zato napětí a kontroverze bylo dostatek. Karpov měl v týmu hypnotizéra, který seděl v první řadě a snažil se Korčnému narušit myšlenky. Na to Korčnoj reagoval tím, že hrál partie v zrcadlových slunečních brýlích. Na to si zase stěžoval Karpov, že mu odlesky z brýlí svítí do očí. Karpovovi v jednu chvíli přinesl někdo z jeho týmu k partii borůvkový jogurt, Korčnoj si stěžoval, že může jít o tajný kód. Ze strachu z podvádění jednoho či druhého byly rentgenovány jejich židle a Korčného ke konci zápasu podporovala skupinka jogínů odsouzených za pokus o vraždu a propuštěných na kauci. Bizarní zápas hraný na šest vítězných partií byl vyrovnaný 5:5 (=21). Korčnoj se nacházel jedinou výhru od titulu mistra světa. Partii třicátou druhou však vyhrál Karpov a s ní i zápas.
Korčnoj se kvalifikoval i na další zápas, hraný v Itálii roku 1981. Tehdy už mu bylo padesát let a Karpov byl na vrcholu sil. Korčnoj tentokrát prohrál hladce.
V průběhu osmdesátých let si začali znovu podávat ruce před partií. Korčného rodina už opustila Sovětský svaz a Korčnoj již nebyl hlavním sokem Karpova. Vztah mezi oběma hráči byl ale už navždy chladný, a to i po konci jejich kariér.
Zdroje:
https://www.chess.com/article/view/korchnoi-karpov-rivalry-renewed
https://en.wikipedia.org/wiki/Viktor_Korchnoi
https://en.wikipedia.org/wiki/World_Chess_Championship_1978
https://www.theguardian.com/sport/2016/jun/06/viktor-korchnoi-obituary
Autor článku:
Bc. Miroslav Janeček
Miroslav Janeček (*1999) je aktuálně studentem magisterského programu Anglická filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pochází z Opavy a hrdě reprezentuje svůj šachový klub Slezan Opava, ve kterém také působí jako trenér mládeže. Je spoluzakladatelem ŠachMédia a hlavním autorem článků. Ve volném čase se kromě šachů a psaní věnuje také raketovým sportům, historii a literatuře.
Podpořte autora:
Napsat kvalitní článek stojí spoustu času
Čtěte další články:
