19. února si připomínáme sté výročí narození šachové legendy Davida Bronštejna. Bezpochyby jeden z nejlepších hráčů, kteří se nestali mistrem světa, autor jedné z nejslavnějších šachových knih, pionýr Královské indické obrany, vítěz prvního Turnaje kandidátů, tím vším byl tento významný šachista.

Cesta na vrchol

Bronštejn se narodil na území dnešní Ukrajiny a měl jít studovat matematiku na Kyjevskou univerzitu. Tento plán, stejně jako slibně se rozvíjející šachovou kariéru, mu zhatil útok Německa na SSSR. Během války se sice vyhnul vojenské službě, ale nemohl hrát závodní šachy ani studovat, takže střídal různá zaměstnání. V roce 1944 se poprvé od začátku války konalo mistrovství SSSR, což byl první top turnaj, kterého se zúčastnil. Ač Bronštejn skončil v poli poražených, podařilo se mu porazit celkového vítěze Botvinnika, který se za čtyři roky měl stát mistrem světa.

Během následujících let zaznamenal Bronštejn strmý růst, v letech 1948 a 1949 se již na Mistrovství SSSR dělil o první místo. Podařilo se mu kvalifikovat se na historicky první Turnaj kandidátů v roce 1950. V tom samém roce byl mezi hráči, kterým FIDE udělila prestižní nově vzniklý titul velmistr.

Krůček od titulu mistra světa

Historicky prvního Turnaje kandidátů 1950 v Budapešti se zúčastnilo deset hráčů. Absentující byl jinak stále aktivní exmistr světa Euwe a americké hvězdy Reshevsky a Fine. Sedm z deseti hráčů tak bylo ze Sovětského Svazu. Osmnáctikolový turnaj skončil děleným prvním místem mezi Bronštejnem a Isaakem Boleslavským. Byl tedy zorganizován zápas těchto dvou o pár týdnů později v Moskvě. Zápas na 12 partií skončil opět nerozhodně. Pak se tedy hrála takzvaná rychlá smrt, kdy každá další partie mohla být poslední. Ve třinácté partii měl Bronštejn bílé a partie dopadla remízou. Ve čtrnácté se barvy otočily a vypadalo to, že Boleslavský má ideální šanci rozhodnout zápas. Místo toho ale triumfoval Bronštejn a kvalifikoval se na zápas o titul mistra světa proti Botvinnikovi.

Botvinnik nehrál žádné soutěžní partie od zisku titulu v roce 1948. Zápas o titul mistra světa v roce 1951 mezi ním a Bronštejnem byl velmi dramatický a nejasný až do poslední partie. Bronštejn vyhrál několik výborných kombinačních partií, kdežto Botvinnik vynikal v těžkých koncovkách a několikrát svého soka doslova utahal v napohled zcela rovné koncovce. Bronštejn vedl o bod dvě partie do konce zápasu a vztahoval ruku po titulu. Bohyně Caissa však rozhodla, že titul ponechá Botvinnikovi. Předposlední partii Bronštejn prohrál a v poslední, kterou musel vyhrát, se již na větší útok nezmohl a partie i celý zápas skončily remízou. Podle pravidel FIDE tak koruna zůstala stávajícímu mistru světa.

Mezinárodní turnaj velmistrů

Bronštejn měl automatickou kvalifikaci na další Turnaj kandidátů, který se odehrál v roce 1953 v Curychu a ze kterého se vyklubal jeden z nejslavnějších šachových turnajů historie. Za to může jednak jeho megalomanský formát: patnáct hráčů hrálo dvakrát každý s každým, celkem 210 partií, a jednak Bronštejnova turnajová kniha, která v Česku vyšla pod názvem Mezinárodní turnaj velmistrů a je považována za jednu z nejlepších učebnic střední hry. Bronštejn na turnaji skončil na děleném druhém místě s Keresem a Reshevským, dva body za vítězným Vasilijem Smyslovem. Zajímavostí je, že Smyslov dokázal stejně jako Bronštejn před tím následný zápas s Botvinnikem jen remizovat.

Bronštejn hrál i na příštím Turnaji kandidátů v roce 1956, kde obsadil dělené třetí místo se čtyřmi dalšími hráči, za Keresem a znovu vítězným Smyslovem. Bronštejn se pak těsně nekvalifikoval na další Turnaj kandidátů a už nikdy se titulu mitra světa nepřiblížil. I nadále byl ale obávaným protivníkem a připsal si v další kariéře vítězství na několika turnajích. Byl také velmi úspěšný při reprezentaci SSSR na šachových olympiádách. V osmdesátých letech byl v nemilosti u komunistického vedení SSSR, když odmítl podepsat dopis sovětských velmistrů odsuzující emigraci Viktora Korčného, a nemohl hrát velké turnaje. Po rozpadu SSSR se opět zapojil do turnajového dění a byl aktivní až do pokročilého věku.

David Bronštejn zemřel v Minsku v roce 2006 v osmdesáti dvou letech.