Sedmého září uplynulo tři sta let od narození legendárního šachisty a také hudebního skladatele Francois-André Danicana, jehož známe hlavně pod jménem Philidor. Když jsem před pár lety sepisoval svůj článek o 21 osobnostech, které nejvíce změnily šachy, bylo mi jasné, že Philidorovo jméno nebude chybět. Do té doby jsem ale plně nedocenil, jak moc významný tento člověk pro naši hru byl a stále je.

Ale po pořádku. Philidor pocházel z vysoce postavené rodiny hudebníků, kteří po generace hráli a skládali na královském dvoře v Paříži. Proto i jemu byl předurčen úděl stát se hudebníkem a pokračovat tak ve šlépějích svých předků. Tak se také stalo a Philidor již od mladičkého věku působil v Paříži, hrál, zpíval ve sboru a postupně začal skládat. V jednu dobu byl jedním z nejváženějších skladatelů Francie.

Šachy údajně začal hrát okolo roku 1740, tedy v době, kdy mu bylo asi 14 let. Traduje se, že mladí sboristé si hraním šachu krátili dlouhou chvíli při čekání na krále, který rád poslouchal jejich zpěv. Šachy Philidora uhranuly a zároveň bylo zřejmé, že má pro hru nadání. Jeho kroky po čase vedly do Café de la Régence, šachového centra planety té doby. Byla to taková šachová Mekka. Každý, kdo v šachu něco znamenal, tam buď pravidelně hrával anebo se tam alespoň zastavil. Philidor začal Café de la Régence navštěvovat pravidelně a když se ukázal jeho talent, vzal si ho pod svá křídla nejlepší hráč té doby (nejen v dané kavárně, ale zřejmě na světě) Legall de Kermeur. Legall byl v kavárně zaměstnán jako profesionální hráč a hrál s hosty, kteří ho vyzvali. Philidora začal trénovat a společně objevovali hloubku a tajemství šachu, která dnes považujeme za samozřejmá, ale v té době to byla pionýrská práce.

Philidor často jezdil do Londýna a svých cest využil také k hraní zápasů proti anglickým mistrům té doby. Všechny významné anglické hráče bez problému porazil. V roce 1749, v pouhých 23 letech, Philidor vydal svou šachovou knihu Analyse du jeu des Échecs, což bylo ve své době natolik přelomové dílo, že se vydávalo ještě sto let po smrti autora a bylo přeloženo do několika evropských jazyků. Philidor byl také jedním z prvních šachistů historie, kteří udivovali diváky hrou naslepo, zároveň byl uznávaným šachovým skladatelem a teoretikem. Jeho analýzy se týkaly všech aspektů hry, což dokazuje fakt, že jeho jméno nese jak zahájení (1.e4, e5 2.Jf3, d6), tak postup ve věžové koncovce (obrana šesté řady).

Nejvíce však předběhl svou dobu v jeho pochopení podstaty pěšcových struktur. Známý je jeho výrok, že „pěšci jsou duší hry“. Zřejmě to skutečně řekl a byl svými současníky z velké části nepochopen. V té době se na pěšce pohlíželo jako na nástroj obětí za účelem matového útoku. Pěšec neměl v očích většiny hráčů velkou cenu, daleko víc byla iniciativa. Philidor jako první formuloval zásady, že o vítězství či prohře v partii může rozhodnout pěšcová struktura, že volný pěšec (nejen) v koncovce je mocná zbraň, že osamocený postup pěšce pozici oslabuje, ale postupují-li pěšci v sevřeném útvaru tak se můžou stát rozhodujícím faktorem na šachovnici, že tahy pěšcem je třeba promyslet nejvíc ze všech, protože jsou závazné a nejdou vzít zpátky.

Všechny tyto myšlenky byly v té době zcela revoluční. Za Philidorem ovšem stály výsledky. Když v roce 1755 rozhodně porazil v zápase i svého mentora a učitele Legalla, nemohlo být pochyb, že je nejlepším šachistou na světě. Toto prvenství si udržel až do své smrti. Philidor, jakkoliv byl silný a v pochopení podstaty pěšců a poziční hry předběhl svou dobu o celé století (navázal na něj v jistém ohledu až Steinitz), tak rozhodně neměl pravdu ve všem. Podceňoval figurovou souhru a sílu figurového útoku, navíc byl podle některých ve svých zásadách velmi dogmatický. Zastával například názor, že po 1.e4, e5 je 2.Jf3 chybný tah, neboť nedovoluje postupovat pěšci f. Stejně tak považoval za chybu tah 2.Jc3, protože bránil podle něj lepšímu plánu c3-d4 a vybudování pěšcového centra. Za černé hrával 1.e4 e5 2.Jf3 d6 s plánem 3…f5 a věřil, že černý stojí lépe. Z těchto příkladů jde jasně vidět, že poněkud nadhodnocoval sílu pěšcového centra oproti vývinu figur.

Philidor pravidelně cestoval mezi Paříží a Londýnem, dál skládal hudbu a věnoval se šachové skladbě a teorii. Rovného soupeře neměl. V roce 1789 byl zrovna v Anglii, když v Paříži padla Bastila. Philidor byl revolucionáři perzekuován, protože patřil ke královskému dvoru. Veliký šachista už se do vlasti nikdy nevrátil. Přes moře pozoroval, jak revoluce pohltila celý národ, zabila své vůdce, zahubila krále i monarchii a nakonec uvrhla do válek celý kontinent. Zemřel roku 1795 v Londýně v 68 letech. Hřbitov, kde byl pohřben, už je dnes z části zastavěný a neví se, kde přesně Philidorův hrob ležel. Pokud byste tedy chtěli v Londýně najít místo odpočinku tohoto velikána, najdete pouze kamenný monument s nápisem, který již není čitelný, o kterém se spekuluje, že může a nemusí odkazovat na Philidora. Konkrétní místo, kde byl pohřben, je neznámé.

Ze všech partií, které Philidor za života sehrál, se jich dochovalo pouze pár desítek. Jeho jméno je však v šachové historii nesmrtelné.